Open Access

Logo Open Access, vytvořeno pro potřeby Public Library of Science (PLoS

Open Access, česky Otevřený přístup je model vědecké komunikace, jehož cílem je zajistit trvalý, bezplatný a okamžitý přístup k výsledkům vědy a výzkumu prostřednictvím Internetu. Jedná se o specifický druh přístupu k vědeckým informacím. Označením Open Access lze rovněž rozumět i hnutí vědecké komunity, které se snaží tento model prosazovat. Otevřeně přístupné publikace mohou být distribuovány a využívány ve vědě, výuce a souvisejících oblastech.

Otevřený přístup se týká těch vědeckých výstupů, které vědci (autoři) jinak běžně poskytují vydavatelům k publikování bezplatně, bez nároku na honorář. Může být aplikován na všechny formy publikovaného výzkumného výstupu (recenzovaných článků akademických časopisů, konferenčních článků a sborníků, závěrečných prací, monografií a jejich kapitol). V prvé řadě zahrnuje recenzované vědecké časopisecké články a jejich rukopisné autorské verze, preprinty nebo postprinty, dále pak konferenční příspěvky, monografie a datové soubory různého typu.

Cílem ideologie OA není jen zpřístupňovat obsah zdarma, ale hledat způsoby jak vědecké výstupy zpřístupnit čtenářům bez zbytečných bariér s co největším impaktem, čímž se zrychluje vědecký cyklus a tempo objevů.

Historie OA

Dalo by se říct, že OA jako ideologie v jisté podobě existoval už od počátku publikování vědeckých výsledků v prvních vědeckých časopisech (Philosophical Transactions a Journal des sçavans) již od roku 1665 - základním kamenem v ideologii OA je totiž ochota publikujícího vědce vzdát se honoráře a publikovat svou práci ne z důvodu vlastního obohacení, ale aby zvýšili dopad svého výzkumu tím, že se dostane co k největšímu počtu lidí. První vědecké časopisy byly na tomto modelu založeny a výsledky byly publikované bez honoráře pro autory.

Signifikantní rozvoj zaznamenal OA sice s počátkem 21. století, nicméně z širšího pohledu lze vysledovat první náznaky budoucího hnutí ještě před 90. lety 20. století. Například předpokladem pro Open Access můžeme označit už technologický vývoj a rozšiřování sítě Internet a poté vznik některých volně šířených on-line vědeckých časopisů.

Významným přispěním k formování hnutí podporujícího OA se stal preprintový elektronický archiv Arxiv.org, který byl založen v roce 1992 na půdě Cornellovy univerzity v USA a který se rychle stal uznávaným zdrojem vědeckých informací z oblasti fyziky. Arxiv.org funguje dodnes a jeho oborový záběr se z fyziky rozšířil do všech oblastí vědy.

Vlastní iniciativy, které vedly ke vzniku modelu OA a jeho rozšíření, mají počátek v roce 2001, kdy na 34 tisíc vědců z celého světa podepsalo prohlášení určené vydavatelům vědeckých periodik, nazvané jako “An Open Letter to Scientific Publishers”, tedy přeloženo do češtiny jako Otevřený dopis vědeckým vydavatelům. V tomto prohlášení vědci volali po vzniku online veřejné knihovny, která by poskytovala úplný přístup k obsahu publikovaného výzkumu a vědeckému diskurzu v medicíně a přírodních vědách a to s možností prohledávání obsahu, který by měl být provázán hypertextovými odkazy. Výsledkem později bylo založení digitální knihovny Public Library of Science (PLoS)

Dalším významným milníkem v historii Open Access je tzv. Budapešťská iniciativa z roku 2002, jejímž cílem bylo přimět vědecké pracovníky, aby výsledky své práce publikovali především v otevřených časopisech. O rok později pak v americké Bethesdě následovalo prohlášení s názvem Bethesda Statement on Open Access Publishing, ve kterém byly poprvé definovány principy modelu Open Access a ještě téhož roku vznikla tzv. Berlínská deklarace, která se snažila myšlenky otevřeného přístupu rozšířit i na půdě vědeckých institucí. Tyto tři dokumenty bývají nazývány souhrnným pojmenováním “Iniciativy BBB” (BBB initiatives) a jsou dodnes základními pilíři hnutí otevřeného přístupu.

Strategie OA v ČR

Otevřeným přístupem vědeckých informací se zabývala na svém 291. zasedání ze dne 28.února 2014 i Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) s doporučeními:

1. Aby ČR přijala a podpořila národní strategii otevřeného přístupu v souladu s Doporučením Evropské komise ze dne 17. července 2012 o přístupu k vědeckým informacím a jejich uchovávání.
2. Výzkumným organizacím
   1. podporovat budování repozitářů s otevřeným přístupem;
   2. vyzvat výzkumné pracovníky, aby výsledky svého výzkumu zveřejňovali buď v otevřených časopisech nebo v institucionálních či předmětových repozitářích;
   3. přijmout vnitřní předpisy a pravidla naplňování zásad otevřeného přístupu
   4. zabývat se problematikou ukládání a zpřístupňování výzkumných dat;
3. poskytovatelům podpory v oblasti výzkumu a vývoje
   1. podporovat v rámci svěřených kompetenci po vzoru Evropské komise politiku otevřeného přístupu a podle jejího doporučení 3 na národní úrovni,
   2. požadovat otevřený přístup k vědeckým publikacím podpořených z veřejných prostředků.

Východiska pro doporučení RVVI

• Berlínská deklarace otevřeného přístupu ke znalostem v přírodních a humanitních vědách z října 2003
  
  která vyzývá výzkumné instituce a organizace k podpoře modelu otevřeného přístupu při šíření vědeckých poznatků a jejich využívání s co nejmenšími omezeními;
  
  
• Deklarace OECD o otevřeném přístupu k výzkumným údajům financovaným z veřejných zdrojů z roku 2004;
  
  
• Pravidla otevřeného přístupu Evropské výzkumné rady z roku 2007 (revidovaná v říjnu 2013);
  
  
• Pravidla otevřeného přístupu v programu Evropské Unie pro program Horizont 2020
  
  která stanoví příjemcům grantů povinnost zajistit otevřený přístup k recenzovaným vědeckým publikacím (pilotně u vybraných projektů také k výzkumným údajům) souvisejícím s projektovými výsledky.

Problematika OA

Na principech volného šíření vědeckých výsledků stojí nejen samotný OA, ale i akademická svoboda jako taková. Až do dob digitální revoluce se tato idea nedala praktikovat v té nejčistší podobě – sdílení perfektních kopií díla téměř ihned po jeho dokončení (někdy dokonce i před ním) v elektronické podobě bez přístupových bariér po celém světě.

K problematice se momentálně ve světě přistupuje z několika úhlů:

• Všechny vědecké výsledky by měly být volně přístupné, bez ohledu na to, co si myslí autoři nebo vydavatelé (SciHub).
• Lobbování proti OA ze strachu nad ztrátou zisku (korporátní vydavatelé, ale i sdružení která reprezentují vědce jako je např. FASEB)
• Parazitování na zlatém OA modelu (predátorští vydavatelé).
• Snaha o vydávání jednou z legálních cest (mnozí autoři, univerzitní vydavatelství, etc.).
• Věda, která vzniká z veřejných peněz by měla také být veřejně přístupná (OA iniciativy, OpenAIRE, etc.).
• Kompromisem je materiály zpřístupnit v OA po určitém časovém embargu, čímž se sníží impakt na vydavatele (kteří si ale stejně stěžují, že přícházejí o zisk). Tato metoda umožňuje zpřístupnit obsah lidem, kteří by se k němu z finančních důvodů jinak nedostali, nicméně vůbec neřeší jeden z hlavních pilířů OA, kterým je urychlit výzkumný cyklus rychlejší diseminací výsledků.

Silné stránky OA

• OA posiluje výměnu vědeckých informací, přispívá k rozvoji vědy snadnějším přístupem a diseminací výsledků výzkumu.
• Bezplatný přístup k vědeckým publikacím, které by jinak byly uzavřeny za stále rostoucím paywallem.
• Vyšší impakt publikací, jež jsou výstupem z projektů podpořených veřejnými finančními zdroji.
• Přístup k vědeckým informacím i pro rešeršéry a studenty z rozvojových zemí, kteří by se jinak z důvodu drahých předplatných k těmto informacím dostávali legálně velice těžko. Open Access tak napomáhá k oslabení fenoménu digitální propasti.
• OA významně zkracuje dobu publikačního procesu. Výsledky vědy a výzkumu se tak mohou k vědecké komunitě dostávat mnohem rychleji (např. díky autoarchivaci preprintů v repozitářích). OA nezanedbatlně napomáhá agilnímu cyklu výzkumu.
• OA zvyšuje impakt vědeckých informací, protože volně přístupný obsah je mnohem častěji stahován a citován oproti obsahu, který je k dispozici pouze komerčně.
• Zviditelnění vědeckých výsledků instituce autorů nebo univerzity, tj. zvýšení její prestiže.

Slabiny OA

• Otevřené časopisy zatím nejsou vnímány jako srovnatelně prestižní s tradičně vydávanými časopisy, za což přirozeně lobbují zejména tradiční vydvatelé, kteří se obávají ušlého zisku.
• Existuje přesvědčení, že Open Access časopisy nemají kvalitativní kontrolu na stejné úrovni jako renomované tradiční časopisy.
• Kvůli tomu, že náklady na publikování v otevřených časopisech hradí v některých případech třetí strana (sponzorství), může docházet ke střetům zájmů a pochybnostem ohledně financování výzkumu a jeho možnému ovlivňování.
• Může častěji docházet k autorskoprávním konfliktům, neboť licenční ujednání se v různých otevřených zdrojích liší a vzniká tak nepřehledná situace z hlediska copyrightu.
• Metoda autoarchivace v otevřených repozitářích může vést k problémům s vyhledatelností uložených informací v případě, že repozitáře nesplňují metadatové standardy, neumožňují pracovat s protokolem pro sběr metadat v repozitářích OAI-PMH aj.

Základní způsoby publikování v rámci otevřeného přístupu

• Zlatá cesta (anglicky: gold open access, gold route to open access, gold open access publishing apod.)

Autoři publikují v otevřeném časopise, který poskytuje okamžitý otevřený přístup ke všem článkům na webu vydavatele. Vydavatel může po autorech, jejichž články přijme k publikování, požadovat úhradu poplatků za zpracování článku (angl. article processing charges, APCs, což ale neplatí vždy, např. je-li vydavatelem univerzita, tj. nekomerční vydavatel, nebývají zpravidla poplatky vyžadovány).

• Zelená cesta (anglicky: green open access, green route to open access, author-archived open access apod.)

Autoři publikují v jakémkoliv časopise založeném na předplatném a následně uloží (auto-archivují, angl. self-archiving, self deposit apod.) článek, resp. finální autorskou verzi článku přijatého ke zveřejnění po recenzním řízení, v otevřeném institucionálním nebo oborovém repozitáři. Uložený článek může být okamžitě přístupný bez omezení, nebo může podléhat embargu vydavatele; v takovém případě může být zájemcům zpřístupněn na základě individuální (automatické) žádosti zaslané autorovi (jde o tzv. ID/OA model , Immediate Deposit, Optional Access).

„Gratis“ vs „Libre“

Oproti strategiím publikovaní (zlatá a zelená cesta) pojmy „gratis“ a „libre“ označují díla atributy otevřeného přístupu. Atribut „gratis“ znamená, že dílo (článek) je přístupný zdarma. Tedy odstraňuje finanční bariéry v přístupu k informacím a v zásadě poskytuje čtenáři právo číst, stahovat a tisknout.

Naproti tomu atribut „libre“ představuje rovněž bezplatný přístup, avšak zdarma a bez dalších překážek je publikace k dispozici i pro další způsoby využívání i opětovné použití. „Libre otevřený přístup“ je tedy rozšířen o právo vytvářet kopie, šířit je, prohledávat, propojovat, využívat a vytěžovat. Práva na opětovné použití jsou určována příslušnou licencí Creative Commons, zpravidla vyžadující přiznání autorství původních autorů (licence CC-BY).

Hlavní zdroje OA materiálů

Self archiving preprintů a postprintů

• OA alternativa, která je nejvíc v souladu s OA ideologií.
• Rešeršér archivuje a zpřístupňuje svou práci na vlastní pěst a náklady, zpravidla na svém webu.
• Problém s diseminací výsledků, pokud není kapacitou svého oboru, o výsledcích se buď neví, nebo o ně ještě není zájem.

OA archívy a repozitáře

• Zpravidla neposkytují peer-review, pouze obsah volně zpřístupňují (pokud ano, bývá na dobrovolnické bázi).
• Ty repozitáře, které mají metadata podle OAI (Open Archives Initiative), jsou vzájemně prohladetelné a uživatel tak nemusí navštěvovat jednotlivé archivy po jednom.
• Pro správu OAI repozitářů existuje bezpočet open source softwarů (Invenio, Zenodo, OPUS, etc.).

OA periodika

• Poskytují peer-review (zásadní je sledovat jeho kvalitu, mimo jiné se podle ní se dají celkem snadno určit predátorští vydavatelé).
• Hlavní výdaje pro tyto časopisy je peer review, editorské zásahy do díla, místo na serveru, propagace a poskytování zákaznického servisu předplatitelům.

Příklady OA registrů

Registry of Open Access Repositories (ROAR)

Cílem projektu ROAR je podporovat rozvoj OA poskytováním včasných informací o růstu a stavu OA úložišť na celém světě. OA maximalizuje přístup k výzkumu, a tím i jeho dopad výzkumu, čímž je výzkum produktivnější a efektivnější.

Momentálně je v ROAR monitorováno 4661 úložišť.

Zenodo

Zenodo je OA repositář výzkumných dat. Byl vytvořen ve spolupráci OpenAIRE s CERN za účelem poskytnutí místa kde výzkumníci mohou uložit datových soubory souvisejícíc s jejich výzkumem. Zenodo je integrováno s GitHub, aby byl kód hostován v GitHubu citovalený.

Podpora OA

Hlavními podporovateli OA jsou mimo univerzit a grantových agentur hlavně knihovny a knihovníci, jelikož rostoucí ceny předplatných časopisů a ebookových balíčků jsou velikou přítěží na knihovních rozpočtech a jak čas plyne, knihovny si mohou dovolit kupovat méně zdrojů za vyšší ceny.

Harvard Open Access Project (HOAP)

Hoap v čele s Peterem Suberem podporuje od roku 2011 růst otevřeného přístupu k výzkumu v Harvardu i mimo něj, a to pomocí kombinace konzultací, spolupráce, budování komunity a přímé asistence s OA publikováním.

International Open Access Week

Týden věnovaný osvětě a rozvoji OA, probíhá koncem října v mnoha knihovnách, univerzitách a vědeckých pracovištích. OA Week je možnost jak lokálně podpořit hnutí OA.

V ČR se tato akce koná na půdě vzdělávacích institucí od roku 2010.

Odkazy

Použitá literatura

• BARTOŠEK, Miroslav. Open access - otevřený přístup k vědeckým informacím. Úvod do problematiky. Zpravodaj ÚVT MU [online]. 2009, XX(2.) [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://webserver.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/628.html
• Giving knowledge for free: the emergence of open educational resources. Paris: Organisation for Economic Co-operation and Development, 2007. ISBN 978-926-4031-746.
• GUÉDON, Jean-Claude. In Oldenburg's long shadow: librarians, research scientists, publishers, and the control of scientific publishing. Washington, D.C: Association of Research Libraries, 2001. ISBN 09-180-0681-3.
• Historie Open Access. Vysoké učení technické v Brně [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://www.vutbr.cz/knihovny/openaccess/historie
• OA Journal Business Models. Open Access Directory [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://oad.simmons.edu/oadwiki/OA_journal_business_models
• OLIJHOEK, Tom. A Short History of Open Access. Open Access Week [online]. 2011 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://www.openaccessweek.org/profiles/blogs/open-access-week-2011-a-short-history-of-open-access
• Open Access. Open Access [online]. 2014 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://openaccess.cz
• SUBER, Peter. Knowledge unbound: selected writings on open access, 2002-2011. London, England: The MIT Press, 2016. ISBN 978-026-2528-498.
• SUBER, Peter. Open Access Overview. Earlham College [online]. 2004, 12-16-2013 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://legacy.earlham.edu/~peters/fos/overview.htm
• TEYTELMAN, Lenny. When lobbying against preprints and open access, FASEB is more effective and dangerous than corporate publishers. Protocols.io [online]. 2018, 2017 [cit. 2018-08-05]. ISSN 2473-1838. Dostupné z: https://www.protocols.io/groups/protocolsio/news/when-lobbying-against-preprints-and-open-access-faseb

Použité obrázky

• Open Access Logo PLoS http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Open_Access_logo_PLoS_white.svg

Další literatura

• EVE, Martin Paul. Password. New York: Bloomsbury, Bloomsbury Academic, An Imprint of Bloomsbury Publishing, 2016. ISBN 978-150-1314-872.
• KATSIRIKOU, Anthi. Open access to STM information: trends, models and strategies for libraries. Boston: De Gruyter Saur, 2011. ISBN 9783110253283.
• Open Access. Open Access [online]. 2014 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://openaccess.cz
• Open access and the humanities: contexts, controversies and the future. Cambridge: Cambridge University Press, 2014. ISBN 9781107097896.
• Public Library of Science - Open Access. PLoS [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: https://www.plos.org/open-access/
• PRIMARY RESEARCH GROUP. The survey of higher education faculty: use of digital repositories & views on open access. New York, N.Y: Primary Research Group, 2009. ISBN 1-57440-137-8.
• Open Directory of Open Access Repositories. OpenDOAR [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://opendoar.org
• WILLINSKY, John. The access principle: the case for open access to research and scholarship. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2006. Digital libraries and electronic publishing. ISBN 02-622-3242-1.

Související články

• Zlatá cesta Open Access
• Zelená cesta Open Access
• Institucionální repozitář
• Preprint

Externí odkazy

• International arXiv
• International Open Access Week
• Harvard Open Access Project
• ROAR
• Zenodo

Klíčová slova

open access, publikování, otevřený přístup, autoarchivace, vědecká komunikace, věda a výzkum, vědecké časopisy, repozitáře