Šu: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Jméno == | == Jméno == | ||
| − | Pro význam jména boha '''Šua''' (v řecké variantě se objevuje jako '''Sós''') existuje několik možných výkladů. Může znamenat '''"Ten,který se pozvedá"''', nebo také '''"Prádzný",''' '''"Prázdnota"''' či '''"Prostor"''', případně '''"Ten, který vysušuje"'''. Slovo ''šu ''se v egyptských textech používá též jako výraz pro světlo, a to od dob [[Střední říše]]. Šu byl bohem, který představoval všechny výše zmíněné aspekty.<ref name=":0">Janák | + | Pro význam jména boha '''Šua''' (v řecké variantě se objevuje jako '''Sós''') existuje několik možných výkladů. Může znamenat '''"Ten,který se pozvedá"''', nebo také '''"Prádzný",''' '''"Prázdnota"''' či '''"Prostor"''', případně '''"Ten, který vysušuje"'''. Slovo ''šu ''se v egyptských textech používá též jako výraz pro světlo, a to od dob [[Střední říše]]. Šu byl bohem, který představoval všechny výše zmíněné aspekty.<ref name=":0">Janák 2005 :171 - 172. </ref> |
== Ikonografie a sféry vlivu == | == Ikonografie a sféry vlivu == | ||
[[File:Shu.svg|thumb|150x150px|Zobrazení Šua]] | [[File:Shu.svg|thumb|150x150px|Zobrazení Šua]] | ||
| − | Šu představoval vzduch a světlo, ale byl spojován i s dalším atmosferickými jevy. Jako personifikace těchto jevů bývá zobrazován jako mužská postava s pštrosím perem, které je zároveň hieroglyfem jeho jména, nad hlavou, od [[Nová říše|Nové říše]] se pak objevuje stojící na [[Geb|Gebovi]], který představuje zemi, a podpírající tělo bohyně [[Nut]], představující nebesa. Může být též zobrazen v podobě lva, případně muže se lví hlavou.<ref name=":1">Wilkinson | + | Šu představoval vzduch a světlo, ale byl spojován i s dalším atmosferickými jevy. Jako personifikace těchto jevů bývá zobrazován jako mužská postava s pštrosím perem, které je zároveň hieroglyfem jeho jména, nad hlavou, od [[Nová říše|Nové říše]] se pak objevuje stojící na [[Geb|Gebovi]], který představuje zemi, a podpírající tělo bohyně [[Nut]], představující nebesa. Může být též zobrazen v podobě lva, případně muže se lví hlavou.<ref name=":1">Wilkinson 2003 : 129 -130.</ref> |
== Mýty a funkce == | == Mýty a funkce == | ||
'''Šu v rámci héliopolské kosmogonie''' | '''Šu v rámci héliopolské kosmogonie''' | ||
| − | Šu se v egyptských mýtech objevuje především v rámci [[héliopolská kosmogonie|héliopolské kosmogonie]], v níž spolu se svou partnerkou, bohyní [[Tefnut]], figurují jako první božstva, která stvořil sluneční bůh [[Atum]], a to buď pozřením svého semene, nebo tak, že je vyplivl a vykašlal.<ref>Viz např. Texty Pyramid 527, 600 | + | Šu se v egyptských mýtech objevuje především v rámci [[héliopolská kosmogonie|héliopolské kosmogonie]], v níž spolu se svou partnerkou, bohyní [[Tefnut]], figurují jako první božstva, která stvořil sluneční bůh [[Atum]], a to buď pozřením svého semene, nebo tak, že je vyplivl a vykašlal.<ref>Viz např. Texty Pyramid 527, 600.</ref>Druhá varianta vychází ze slovní hříčky s egyptskými slovesy "plivat" a "kašlat", která znějí podobně jako jména Šua a Tefnuty. Šu představoval světlo a vzduch, a Tefnut jeho opak. Jelikož se jedná o první stvořený pár, mohou též představovat dualitu jako takovou, a mohou představovat např. východ a západ, slunce a měsíc, atp.<ref name=":2">Janák 2009 : 91 - 92.</ref> |
Potomci Šua a Tefnut byli Geb a Nut, kteří předtavují zemi a nebesa. Podle dalšího mýtu byli Geb a Nut pevně spojeni, a Šu je od sebe oddělil, což se zvláště od dob Nové říše často objevuje i na zobrazeních. | Potomci Šua a Tefnut byli Geb a Nut, kteří předtavují zemi a nebesa. Podle dalšího mýtu byli Geb a Nut pevně spojeni, a Šu je od sebe oddělil, což se zvláště od dob Nové říše často objevuje i na zobrazeních. | ||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
'''Spojistost s panovníkem''' | '''Spojistost s panovníkem''' | ||
| − | Tento bůh se také v některých textech objevuje jako nástupce stvořitelského božstva a panovník. Skuteční panovníci tak bývali mj. považováni za nástupce Šuovy.<ref>Pinch | + | Tento bůh se také v některých textech objevuje jako nástupce stvořitelského božstva a panovník. Skuteční panovníci tak bývali mj. považováni za nástupce Šuovy.<ref>Pinch 2004 : 195 - 197.</ref> |
'''Zásvětí ''' | '''Zásvětí ''' | ||
| − | V rámci představ o posrmtném životě se Šu většinou objevuje jako pomocník a ochránce zesnulého. V [[Texty pyramid|Textech pyramid]] jsou zmiňována "Šuova jezera", v nichž se zemřelý panovník očišťuje. V Textech pyramid i v [[Texty rakví|Textech rakví]] je Šu také zmiňován jako božstvo, která pomáhá zemřelému vystoupat na nebesa, ať už se jedná o zmínky o Šuových kostech (oblaka), po kterých dotyčný stoupá, nebo například zmínky o Šuově žebříku, který plní obdobnou funkci.<ref>Např. Texty rakví 76 - 80 | + | V rámci představ o posrmtném životě se Šu většinou objevuje jako pomocník a ochránce zesnulého. V [[Texty pyramid|Textech pyramid]] jsou zmiňována "Šuova jezera", v nichž se zemřelý panovník očišťuje. V Textech pyramid i v [[Texty rakví|Textech rakví]] je Šu také zmiňován jako božstvo, která pomáhá zemřelému vystoupat na nebesa, ať už se jedná o zmínky o Šuových kostech (oblaka), po kterých dotyčný stoupá, nebo například zmínky o Šuově žebříku, který plní obdobnou funkci.<ref>Např. Texty rakví 76 - 80.</ref> |
| − | Šu se však v rámci zásvětí objevuje i ve svém temnějším aspektu, neboť v některých textech najdeme skupinu bytostí, označovaných jako "Šuovi kati", které zemřelého ohrožují a proti nimž se musí bránit. <ref>Viz např. CT 454 | + | Šu se však v rámci zásvětí objevuje i ve svém temnějším aspektu, neboť v některých textech najdeme skupinu bytostí, označovaných jako "Šuovi kati", které zemřelého ohrožují a proti nimž se musí bránit. <ref>Viz např. CT 454.</ref> |
Především v [[podsvětní knihy Nové říše|podsvětních knihách]] Nové říše se Šu objevuje jako jedno z božstev, které chrání [[Re|Rea]] na jeho noční plavbě před jeho nepřítelem, hadem [[Apop|Apopem]]. | Především v [[podsvětní knihy Nové říše|podsvětních knihách]] Nové říše se Šu objevuje jako jedno z božstev, které chrání [[Re|Rea]] na jeho noční plavbě před jeho nepřítelem, hadem [[Apop|Apopem]]. | ||
Aktuální verze z 23. 2. 2015, 13:22
Jméno
Pro význam jména boha Šua (v řecké variantě se objevuje jako Sós) existuje několik možných výkladů. Může znamenat "Ten,který se pozvedá", nebo také "Prádzný", "Prázdnota" či "Prostor", případně "Ten, který vysušuje". Slovo šu se v egyptských textech používá též jako výraz pro světlo, a to od dob Střední říše. Šu byl bohem, který představoval všechny výše zmíněné aspekty.[1]
Ikonografie a sféry vlivu
Šu představoval vzduch a světlo, ale byl spojován i s dalším atmosferickými jevy. Jako personifikace těchto jevů bývá zobrazován jako mužská postava s pštrosím perem, které je zároveň hieroglyfem jeho jména, nad hlavou, od Nové říše se pak objevuje stojící na Gebovi, který představuje zemi, a podpírající tělo bohyně Nut, představující nebesa. Může být též zobrazen v podobě lva, případně muže se lví hlavou.[2]
Mýty a funkce
Šu v rámci héliopolské kosmogonie
Šu se v egyptských mýtech objevuje především v rámci héliopolské kosmogonie, v níž spolu se svou partnerkou, bohyní Tefnut, figurují jako první božstva, která stvořil sluneční bůh Atum, a to buď pozřením svého semene, nebo tak, že je vyplivl a vykašlal.[3]Druhá varianta vychází ze slovní hříčky s egyptskými slovesy "plivat" a "kašlat", která znějí podobně jako jména Šua a Tefnuty. Šu představoval světlo a vzduch, a Tefnut jeho opak. Jelikož se jedná o první stvořený pár, mohou též představovat dualitu jako takovou, a mohou představovat např. východ a západ, slunce a měsíc, atp.[4]
Potomci Šua a Tefnut byli Geb a Nut, kteří předtavují zemi a nebesa. Podle dalšího mýtu byli Geb a Nut pevně spojeni, a Šu je od sebe oddělil, což se zvláště od dob Nové říše často objevuje i na zobrazeních.
Spojistost s panovníkem
Tento bůh se také v některých textech objevuje jako nástupce stvořitelského božstva a panovník. Skuteční panovníci tak bývali mj. považováni za nástupce Šuovy.[5]
Zásvětí
V rámci představ o posrmtném životě se Šu většinou objevuje jako pomocník a ochránce zesnulého. V Textech pyramid jsou zmiňována "Šuova jezera", v nichž se zemřelý panovník očišťuje. V Textech pyramid i v Textech rakví je Šu také zmiňován jako božstvo, která pomáhá zemřelému vystoupat na nebesa, ať už se jedná o zmínky o Šuových kostech (oblaka), po kterých dotyčný stoupá, nebo například zmínky o Šuově žebříku, který plní obdobnou funkci.[6]
Šu se však v rámci zásvětí objevuje i ve svém temnějším aspektu, neboť v některých textech najdeme skupinu bytostí, označovaných jako "Šuovi kati", které zemřelého ohrožují a proti nimž se musí bránit. [7]
Především v podsvětních knihách Nové říše se Šu objevuje jako jedno z božstev, které chrání Rea na jeho noční plavbě před jeho nepřítelem, hadem Apopem.
Spojitost s dalšími božstvy a synkreze
Šu se objevuje ve spojistosti s měsíčními božstvy, jako např. Thovtem nebo Chonsuem, což se pravděpodobně odvíjí od jeho vztahu ke světlu a od představy Šua a Tefnuty jako slunce a měsíce (přičemž to, kdo představuje které z těchto nebeských těles, se může různit). Někdy bývá spojován s ochranitelským božstvem Besem.[2] Objevuje se též v souvislosti či synkrezi s Inhuretem, který měl přivést zpět z pouště uprchlou lví bohyni, představující Reovo oko, a která může být též ztotožňována s Tefnutou. V textech se také objevují zmínky o Šuově ba, které může představovat např. bůh Chnum nebo beraní božstvo Banebdžed. Řekové Šua ztotožňovali s Áreem.[1]
Kult
O kultu Šua před Novou říší nejsou téměř žádné doklady. Později byli Šu a Tefnut uctívání především v Leontopoli podobě dvou lvů (Ruti). V římské době byli ztotožnění se souhvězdím Blíženců.[4]
Reference
Literatura
Allen, J. P., 1988 : Genesis in Egypt: the philosophy of ancient Egyptian creation accounts,New Haven(Conn.): Yale University.
Baines, J., Lesko, L.H., Silverman D.P., Shafer, B. E.2009 : Náboženství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboženská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum.
Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha : Oikoymenh.
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
Köthen-Welpot, Sabine 2003 : Theogonie und Genealogie im Pantheon der Pyramidentexte. Habelts Dissertationsdrucke, Reihe Ägyptologie 6. Bonn: Rudolf Habelt.
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung)
Texty rakví(Buck, Adriaan de 1935 – 61 : "The Egyptian Coffin text, I – VII", Chicago: University of Chicago Press)
Willems, Harco 1996 : The Shu-spells in practice. In Willems, Harco (ed.), The world of the Coffin Texts: proceedings of the symposium held on the occasion of the 100th birthday of Adriaan de Buck, Leiden, December 17-19, 1992, 197-209. Leiden: Nederlands Instituut voor het Nabije Oosten.
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
