Definujte pojmy sbírka a historický knihovní fond

Historický knihovní fond

Historické knihovní fondy tvoří součást velkých tradičních knihoven a i některých typů knihoven speciálních. Dle definice TDKIV je historický knihovní fond sbírkou historických dokumentů (knih, rukopisů, periodik apod.), která je budovaná, spravovaná a zpracovávaná v knihovně za účelem uchování a odborného i kulturního využití. Okruh konkrétních dokumentů je v České republice vymezen knihovním zákonem.

Historické knihovní fondy bývají obvykle součástí vybavení hradů, zámků a klášterů. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je zachováno více než 350 zámeckých, hradních a klášterních knihoven. V nich je uloženo přes 1 700 000 svazků. Historické knihovny jsou uchovávané v původních prostorách a původních skříních, regálech či jiném nábytku.

Obsahují soubory literatury ze všech vědních oborů:

• historie,
• filozofie,
• teologie,
• přírodní vědy,
• lékařství,
• alchymie,
• politika,
• výtvarné umění
• psychologie

Každá knihovna přitom odráží zájem těch, kteří ji shromažďovali. Některé tematické okruhy nalezneme téměř ve všech zámeckých knihovnách. Tím je například literatura s vojenskou tématikou. Důvodem je, že velká část důstojnictva pocházela z aristokratických rodin. Velmi často je také zastoupena právnická literatura, protože státní správa byla doménou šlechty. Typicky „aristokratickou“ literaturou jsou i knihy o lovu, lesích, koních, případně genealogické publikace. Téměř v každém fondu existuje početný soubor knih o zemědělství, neboť většina zámků byla hospodářským centrem panství. Jeho majitelé se snažili shromáždit vždy to nejmodernější o jeho správě, o hospodářských novinkách, o pěstování plodin a jejich následném zpracování.

Vymezení historického fondu se v řadě případů částečně či zcela kryje se sbírkovým fondem. Dle zákona je za historický fond považován fond, který se skládá z knihovních dokumentů, které vznikly do roku 1860 nebo mají v daném oboru pro svou jedinečnost historickou hodnotu, popřípadě jiný knihovní fond mající zvláštní historickou a kulturní hodnotu, pokud byl takto vymezen ve statutu knihovny nebo v jiném právním předpisu. Jak uvádí Richard Šípek ve svém článku “Práce s historickými fondy” každá knihovna či instituce spravující knihovní fond definuje „svůj“ historický fond na základě vlastní úvahy. Sbírkou se takový (nebo podobný) soubor stává z hlediska zákona teprve tehdy, je-li přihlášen do registru Centrální evidence sbírek vedené Ministerstvem kultury. V tom případě se na něj vztahují jiná pravidla než na běžný knihovní fond, avšak podobná těm, která se aplikují na fond historický, především ve smyslu zvýšené ochrany celistvosti souboru.

Vlastník či správce sbírky (v případě státních institucí) je také povinen o sbírku pečovat, zajistit její vhodné uložení a chránit ji před krádeží i nepříznivými povětrnostními vlivy. Co se týká vzácnosti a unikátnosti historických knižních fondů, ta je dána jejich stářím. Sbírky budované v současnosti budou časem také „zasluhovat“ označení historické. Již dnes do kategorie vzácných fondů zahrnujeme knižní produkce 20. století týkající se bibliofilií a národních dějin, nebo časopisy a noviny jejichž životnost je omezena na velice krátkou dobu Ohledně vyřazování knihovních dokumentů se knihovna opět musí řídit zákonem. Dle knihovního zákona, § 17 o vyřazování knihovních dokumentů, je možné knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva. Vyřazené dokumenty jsou nabízeny ke koupi Národní knihovně.

Příklady rozdělení historických knižních fondů:

• teritoriální, jazykové či autorské;
• z hlediska provenience či obsahu (např. sbírka zednářské literatury),
• z hlediska vazby nebo přidělením k určité instituci (např. knihovna znojemských kapucínů, zámecká knihovna hrabat Chorinských) či osobnosti (např. mapová sbírka B. P. Molla, sbírka portrétů W. Schrama), apod.

Rozdělení historických písemností:

• rukopisy (rukou psané knihy do roku 1500)
• prvotisky - inkunábule (tisky do roku 1500)
• staré tisky (tisky od roku 1500 do roku 1800)

Sbírka

Sbírkový fond spadá pod "Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů (Zákon č. 122/2000 Sb.)". V roce 2000 jej přijal Parlament České republiky. Tento právní předpis, který nahradil někdejší zákon o muzeích a galeriích, stanovuje práva a povinnosti vlastníků sbírek a zavádí centrální evidenci sbírek (CES) vedenou na Ministerstvu kultury. Ta funguje jako veřejně přístupný seznam sbírek, vypovídající o bohatosti významné části movitého kulturního dědictví v České republice. Jedná se tedy o zákon, který by měl zabezpečit ochranu sbírek ze strany státu a zabránit jejich rozptýlení a zkáze. Evidují se zejména sbírky, které se trvale nachází na území ČR a které obsahují nejméně 5 sbírkových předmětů. Centrální evidence je veřejnosti přístupná v IS, jehož záměrem je vnést do sbírek pořádek a zároveň sbírky podřídit ministerstvu kultury. Sbírky, které jsou evidované v CES jsou jako významná součást historické a kulturní paměti národa chráněny ve veřejnému zájmu.

CES je tedy především:

1. plným přehledem muzeí a galerií zřizovaných Českou republikou, kraji nebo obcemi a nikde jinde nezveřejněným seznamem jejich sbírek, stručně charakterizovaných
2. informací o oborech, v nichž muzea a galerie provádějí sbírkotvornou činnost
3. informací o tom, kterým sbírkám jsou nebo mohou být poskytovány dotace z veřejných rozpočtů
4. informací o řadě dalších sbírek, jejichž vlastníky jsou jiné právnické a fyzické osoby.

Záznamy charakteristik sbírek jsou průběžně ve spolupráci se správci sbírek aktualizovány a doplňovány o písemné a obrazové informace. Při výběru materiálu určeného k doplnění CES zodpovídají správci sbírek za to, že zveřejněné informace nejsou v rozporu s právem autorským či se zákonem na ochranu osobních údajů.

V seznamu sbírek zapsaných v CES je možné nalézt:

• název sbírky
• údaje o vlastníkovi sbírky
• údaje o správci sbírky, kterým je většinou muzeum nebo galerie (muzeum výtvarného umění)
• oborové, samostatně evidované, části ("podsbírky"), které sbírku tvoří
• charakteristiku každé "podsbírky", která obsahuje:
  • označení území, z něhož "podsbírka" převážně pochází
  • jaké časové období "podsbírka" převážně dokumentuje a stručnou historii "podsbírky"
  • jaké druhy předmětů a materiálů jsou v "podsbírce" zejména zastoupeny
  • označení, zda součástí "podsbírky" jsou kulturní památky nebo archiválie

Sbírkou muzejní povahy se přitom dle zákona myslí sbírka, která je ve své celistvosti významná pro prehistorii, historii, umění, literaturu, techniku, přírodní nebo společenské vědy. Tvoří ji soubor sbírkových předmětů shromážděných lidskou činností. Má se za to, že sbírka je věcí hromadnou. Sbírkovým předmětem je pak věc movitá, nemovitost nebo soubor těchto věcí. Může to být přírodnina nebo lidský výtvor. Sbírkovým předmětem jsou také preparáty lidských a zvířecích těl nebo jejich části a kosterní pozůstatky lidské a zvířecí. Rozdílnost v evidenci sbírek muzejních oproti běžným knihovnám je zapsání evidenčního čísla do CES. Přidělení evidenčního čísla a jeho zapsání do CES jsou z hlediska zákona dva právní akty, jež teprve v souhrnu tvoří status sbírkového předmětu.

Ochrana sbírek

Vlastník sbírky zapsané v evidenci CES je povinen zajistit její ochranu před krádeží, vloupáním a poškozením (zejména nepříznivými vlivy prostředí). Dále zajistit preparaci, konzervování a restaurování je-li to potřeba k jejímu trvalému uchování.

Vlastník sbírky je mimo to také povinen vést sbírkovou evidenci, která obsahuje následující záznamy:

• název a stručný popis jednotlivých sbírkových předmětů, popřípadě materiál, z něhož jsou vyrobeny, rozměry, hmotnost, časové zařazení, datum získání, identifikace autora nebo výrobce a další identifikační znaky,
• označení území, z něhož sbírkové předměty pocházejí, je-li známo,
• způsob a okolnosti nabytí jednotlivých sbírkových předmětů (například sběr, dar, dědictví, koupě),
• stav sbírkových předmětů,
• evidenční čísla jednotlivých sbírkových předmětů,
• označení archiválií, jsou-li součástí sbírky.

Dále je také povinen uchovávat sbírku v její celistvosti tak, jak byla zapsána do CES (výjimkou je vyřazení sbírkových předmětů ze sbírky, nebo zařízení nových). Musí také umožnit zpřístupnění sbírky (nebo jednotlivých sbírkových předmětů) veřejnosti pro studijní a vědecké účely vystavování. Stanovit režim zacházení se sbírkou nebo jednotlivými sbírkovými předměty a dbát na jeho dodržování atd.

Odkazy

Doporučená literatura

• Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2000
• DANIELISOVÁ, Tereza. Knihovní zákon: komentář. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2018. xii, 89 stran. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7598-156-1.
• PILAŘ, Jindřich. Knihovnická legislativa. 1. vyd. Praha: Národní knihovna v Praze, 1991. 90 s. ISBN 80-7050-101-4.
• KOONTZ, Christie, ed. a GUBBIN, Barbara, ed. Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA. 2., zcela přeprac. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2012. 203 s. ISBN 978-80-7050-612-7.
• ŽALMAN, Jiří. Příručka muzejníkova. II, Metodické pokyny pro správu sbírek muzejní povahy, vývoz sbírkových předmětů mimo celní území Evropských společenství, realizaci výpůjček a zápůjček sbírkových předmětů pro výstavní účely: metodické texty, právní normy. Vyd. 1. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2006. 135 s. ISBN 80-86611-19-1.
• Středočeské minimum pro obecní knihovnu. V Kladně: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2006. 60 s. ISBN 80-85191-50-4.

Související články

• Konzervování a restaurování knihovního fondu
• Problematika klimatických podmínek v depozitáři historického knihovního fondu
• Legislativa týkající se historického knihovního fondu a sbírkového fondu
• Evidence sbírkového fondu (její různé stupně)
• Knihovní fond
• Organizace knihovních fondů
• Proces organizace knihovního fondu - systémy stavění fondu. Charakterizujte principy stavění fondu v knihovnách, jmenujte výhody a nevýhody jednotlivých systémů stavění fondu.
• Budování fondu
• Správa fondu - přírůstkování, úbytky, revize
• Muzejní knihovna
  
• Knihovní zákon
  
• Knihovnický zákon a návazné vyhlášky
  
• Služby knihoven podle Knihovního zákona, včetně problematiky rovného přístupu k informacím.
  
• Knihovní zákony v Československu a České republice, jejich srovnání.
  

Klíčová slova

knihovní fond, historický knihovní fond, sbírka, knihovna