Open Access

Verze z 21. 8. 2018, 11:09, kterou vytvořil Denis.Skopan (diskuse | příspěvky) (externi edkazy, keywrods, related articles, dalsi literatura)
Logo Open Access, vytvořeno pro potřeby Public Library of Science (PLoS

Open Access, česky Otevřený přístup je model vědecké komunikace, jehož cílem je zajistit trvalý, bezplatný a okamžitý přístup k výsledkům vědy a výzkumu prostřednictvím Internetu. Jedná se o specifický druh přístupu k vědeckým informacím. Označením Open Access lze rovněž rozumět i hnutí vědecké komunity, které se snaží tento model prosazovat. Otevřeně přístupné publikace mohou být distribuovány a využívány ve vědě, výuce a souvisejících oblastech.[1]

Otevřený přístup se týká těch vědeckých výstupů, které vědci (autoři) jinak běžně poskytují vydavatelům k publikování bezplatně, bez nároku na honorář. Může být aplikován na všechny formy publikovaného výzkumného výstupu (recenzovaných článků akademických časopisů, konferenčních článků a sborníků, závěrečných prací, monografií a jejich kapitol). V prvé řadě zahrnuje recenzované vědecké časopisecké články a jejich rukopisné autorské verze, preprinty nebo postprinty, dále pak konferenční příspěvky, monografie a datové soubory různého typu.[2]

Cílem ideologie OA není jen zpřístupňovat obsah zdarma, ale hledat způsoby jak vědecké výstupy zpřístupnit čtenářům bez zbytečných bariér s co největším impaktem, čímž se zrychluje vědecký cyklus a tempo objevů.[3]

Historie OA

Dalo by se říct, že OA jako ideologie v jisté podobě existoval už od počátku publikování vědeckých výsledků v prvních vědeckých časopisech (Philosophical Transactions a Journal des sçavans) již od roku 1665 - základním kamenem v ideologii OA je totiž ochota publikujícího vědce vzdát se honoráře a publikovat svou práci ne z důvodu vlastního obohacení, ale aby zvýšili dopad svého výzkumu tím, že se dostane co k největšímu počtu lidí. První vědecké časopisy byly na tomto modelu založeny a výsledky byly publikované bez honoráře pro autory.[4]

Signifikantní rozvoj zaznamenal OA sice s počátkem 21. století, nicméně z širšího pohledu lze vysledovat první náznaky budoucího hnutí ještě před 90. lety 20. století. Například předpokladem pro Open Access můžeme označit už technologický vývoj a rozšiřování sítě Internet a poté vznik některých volně šířených on-line vědeckých časopisů.[5]

Významným přispěním k formování hnutí podporujícího OA se stal preprintový elektronický archiv Arxiv.org, který byl založen v roce 1992 na půdě Cornellovy univerzity v USA a který se rychle stal uznávaným zdrojem vědeckých informací z oblasti fyziky. Arxiv.org funguje dodnes a jeho oborový záběr se z fyziky rozšířil do všech oblastí vědy.

Vlastní iniciativy, které vedly ke vzniku modelu OA a jeho rozšíření, mají počátek v roce 2001, kdy na 34 tisíc vědců z celého světa podepsalo prohlášení určené vydavatelům vědeckých periodik, nazvané jako “An Open Letter to Scientific Publishers[6]”, tedy přeloženo do češtiny jako Otevřený dopis vědeckým vydavatelům. V tomto prohlášení vědci volali po vzniku online veřejné knihovny, která by poskytovala úplný přístup k obsahu publikovaného výzkumu a vědeckému diskurzu v medicíně a přírodních vědách a to s možností prohledávání obsahu, který by měl být provázán hypertextovými odkazy. Výsledkem později bylo založení digitální knihovny Public Library of Science (PLoS)

Dalším významným milníkem v historii Open Access je tzv. Budapešťská iniciativa z roku 2002, jejímž cílem bylo přimět vědecké pracovníky, aby výsledky své práce publikovali především v otevřených časopisech. O rok později pak v americké Bethesdě následovalo prohlášení s názvem Bethesda Statement on Open Access Publishing, ve kterém byly poprvé definovány principy modelu Open Access a ještě téhož roku vznikla tzv. Berlínská deklarace, která se snažila myšlenky otevřeného přístupu rozšířit i na půdě vědeckých institucí. Tyto tři dokumenty bývají nazývány souhrnným pojmenováním “Iniciativy BBB” (BBB initiatives) a jsou dodnes základními pilíři hnutí otevřeného přístupu.

Strategie OA v ČR

Otevřeným přístupem vědeckých informací se zabývala na svém 291. zasedání ze dne 28.února 2014 i Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) s doporučeními:

  1. Aby ČR přijala a podpořila národní strategii otevřeného přístupu v souladu s Doporučením Evropské komise ze dne 17. července 2012 o přístupu k vědeckým informacím a jejich uchovávání.
  2. Výzkumným organizacím
    1. podporovat budování repozitářů s otevřeným přístupem;
    2. vyzvat výzkumné pracovníky, aby výsledky svého výzkumu zveřejňovali buď v otevřených časopisech nebo v institucionálních či předmětových repozitářích;
    3. přijmout vnitřní předpisy a pravidla naplňování zásad otevřeného přístupu
    4. zabývat se problematikou ukládání a zpřístupňování výzkumných dat;
  3. poskytovatelům podpory v oblasti výzkumu a vývoje
    1. podporovat v rámci svěřených kompetenci po vzoru Evropské komise politiku otevřeného přístupu a podle jejího doporučení 3 na národní úrovni,
    2. požadovat otevřený přístup k vědeckým publikacím podpořených z veřejných prostředků.

Východiska pro doporučení RVVI

  • Berlínská deklarace otevřeného přístupu ke znalostem v přírodních a humanitních vědách z října 2003

    která vyzývá výzkumné instituce a organizace k podpoře modelu otevřeného přístupu při šíření vědeckých poznatků a jejich využívání s co nejmenšími omezeními;

  • Deklarace OECD o otevřeném přístupu k výzkumným údajům financovaným z veřejných zdrojů z roku 2004;

  • Pravidla otevřeného přístupu Evropské výzkumné rady z roku 2007 (revidovaná v říjnu 2013);

  • Pravidla otevřeného přístupu v programu Evropské Unie pro program Horizont 2020

    která stanoví příjemcům grantů povinnost zajistit otevřený přístup k recenzovaným vědeckým publikacím (pilotně u vybraných projektů také k výzkumným údajům) souvisejícím s projektovými výsledky.

Problematika OA

Na principech volného šíření vědeckých výsledků stojí nejen samotný OA, ale i akademická svoboda jako taková. Až do dob digitální revoluce se tato idea nedala praktikovat v té nejčistší podobě – sdílení perfektních kopií díla téměř ihned po jeho dokončení (někdy dokonce i před ním) v elektronické podobě bez přístupových bariér po celém světě.[7]

K problematice se momentálně ve světě přistupuje z několika úhlů:

  • Všechny vědecké výsledky by měly být volně přístupné, bez ohledu na to, co si myslí autoři nebo vydavatelé (SciHub).
  • Lobbování proti OA ze strachu nad ztrátou zisku (korporátní vydavatelé, ale i sdružení která reprezentují vědce jako je např. FASEB)[8]
  • Parazitování na zlatém OA modelu (predátorští vydavatelé).
  • Snaha o vydávání jednou z legálních cest (mnozí autoři, univerzitní vydavatelství, etc.).
  • Věda, která vzniká z veřejných peněz by měla také být veřejně přístupná (OA iniciativy, OpenAIRE, etc.).
  • Kompromisem je materiály zpřístupnit v OA po určitém časovém embargu, čímž se sníží impakt na vydavatele (kteří si ale stejně stěžují, že přícházejí o zisk). Tato metoda umožňuje zpřístupnit obsah lidem, kteří by se k němu z finančních důvodů jinak nedostali, nicméně vůbec neřeší jeden z hlavních pilířů OA, kterým je urychlit výzkumný cyklus rychlejší diseminací výsledků.[9]

Silné stránky OA

  • OA posiluje výměnu vědeckých informací, přispívá k rozvoji vědy snadnějším přístupem a diseminací výsledků výzkumu.
  • Bezplatný přístup k vědeckým publikacím, které by jinak byly uzavřeny za stále rostoucím paywallem.
  • Vyšší impakt publikací, jež jsou výstupem z projektů podpořených veřejnými finančními zdroji.
  • Přístup k vědeckým informacím i pro rešeršéry a studenty z rozvojových zemí, kteří by se jinak z důvodu drahých předplatných k těmto informacím dostávali legálně velice těžko. Open Access tak napomáhá k oslabení fenoménu digitální propasti.
  • OA významně zkracuje dobu publikačního procesu. Výsledky vědy a výzkumu se tak mohou k vědecké komunitě dostávat mnohem rychleji (např. díky autoarchivaci preprintů v repozitářích). OA nezanedbatlně napomáhá agilnímu cyklu výzkumu.
  • OA zvyšuje impakt vědeckých informací, protože volně přístupný obsah je mnohem častěji stahován a citován oproti obsahu, který je k dispozici pouze komerčně.
  • Zviditelnění vědeckých výsledků instituce autorů nebo univerzity, tj. zvýšení její prestiže.

Slabiny OA

  • Otevřené časopisy zatím nejsou vnímány jako srovnatelně prestižní s tradičně vydávanými časopisy, za což přirozeně lobbují zejména tradiční vydvatelé, kteří se obávají ušlého zisku.
  • Existuje přesvědčení, že Open Access časopisy nemají kvalitativní kontrolu na stejné úrovni jako renomované tradiční časopisy.[10]
  • Kvůli tomu, že náklady na publikování v otevřených časopisech hradí v některých případech třetí strana (sponzorství), může docházet ke střetům zájmů a pochybnostem ohledně financování výzkumu a jeho možnému ovlivňování.
  • Může častěji docházet k autorskoprávním konfliktům, neboť licenční ujednání se v různých otevřených zdrojích liší a vzniká tak nepřehledná situace z hlediska copyrightu.
  • Metoda autoarchivace v otevřených repozitářích může vést k problémům s vyhledatelností uložených informací v případě, že repozitáře nesplňují metadatové standardy, neumožňují pracovat s protokolem pro sběr metadat v repozitářích OAI-PMH aj.

Základní způsoby publikování v rámci otevřeného přístupu

  • Zlatá cesta (anglicky: gold open access, gold route to open access, gold open access publishing apod.)

Autoři publikují v otevřeném časopise, který poskytuje okamžitý otevřený přístup ke všem článkům na webu vydavatele. Vydavatel může po autorech, jejichž články přijme k publikování, požadovat úhradu poplatků za zpracování článku (angl. article processing charges, APCs, což ale neplatí vždy, např. je-li vydavatelem univerzita, tj. nekomerční vydavatel, nebývají zpravidla poplatky vyžadovány). [11]

  • Zelená cesta (anglicky: green open access, green route to open access, author-archived open access apod.)

Autoři publikují v jakémkoliv časopise založeném na předplatném a následně uloží (auto-archivují, angl. self-archiving, self deposit apod.) článek, resp. finální autorskou verzi článku přijatého ke zveřejnění po recenzním řízení, v otevřeném institucionálním nebo oborovém repozitáři. Uložený článek může být okamžitě přístupný bez omezení, nebo může podléhat embargu vydavatele; v takovém případě může být zájemcům zpřístupněn na základě individuální (automatické) žádosti zaslané autorovi (jde o tzv. ID/OA model , Immediate Deposit, Optional Access).[11]

„Gratis“ vs „Libre“

Oproti strategiím publikovaní (zlatá a zelená cesta) pojmy „gratis“ a „libre“ označují díla atributy otevřeného přístupu. Atribut „gratis“ znamená, že dílo (článek) je přístupný zdarma. Tedy odstraňuje finanční bariéry v přístupu k informacím a v zásadě poskytuje čtenáři právo číst, stahovat a tisknout.[11]

Naproti tomu atribut „libre“ představuje rovněž bezplatný přístup, avšak zdarma a bez dalších překážek je publikace k dispozici i pro další způsoby využívání i opětovné použití. „Libre otevřený přístup“ je tedy rozšířen o právo vytvářet kopie, šířit je, prohledávat, propojovat, využívat a vytěžovat. Práva na opětovné použití jsou určována příslušnou licencí Creative Commons, zpravidla vyžadující přiznání autorství původních autorů (licence CC-BY).[11]

Hlavní zdroje OA materiálů

Self archiving preprintů a postprintů

  • OA alternativa, která je nejvíc v souladu s OA ideologií.
  • Rešeršér archivuje a zpřístupňuje svou práci na vlastní pěst a náklady, zpravidla na svém webu.
  • Problém s diseminací výsledků, pokud není kapacitou svého oboru, o výsledcích se buď neví, nebo o ně ještě není zájem.

OA archívy a repozitáře

  • Zpravidla neposkytují peer-review, pouze obsah volně zpřístupňují (pokud ano, bývá na dobrovolnické bázi).
  • Ty repozitáře, které mají metadata podle OAI (Open Archives Initiative), jsou vzájemně prohladetelné a uživatel tak nemusí navštěvovat jednotlivé archivy po jednom.
  • Pro správu OAI repozitářů existuje bezpočet open source softwarů (Invenio, Zenodo, OPUS, etc.).

OA periodika

  • Poskytují peer-review (zásadní je sledovat jeho kvalitu, mimo jiné se podle ní se dají celkem snadno určit predátorští vydavatelé).
  • Hlavní výdaje pro tyto časopisy je peer review, editorské zásahy do díla, místo na serveru, propagace a poskytování zákaznického servisu předplatitelům.

Příklady OA registrů

Registry of Open Access Repositories (ROAR)

Cílem projektu ROAR je podporovat rozvoj OA poskytováním včasných informací o růstu a stavu OA úložišť na celém světě. OA maximalizuje přístup k výzkumu, a tím i jeho dopad výzkumu, čímž je výzkum produktivnější a efektivnější.[12]

Momentálně je v registrování a monitorováno ROAR 4666.[13]

Zenodo

Zenodo je OA repositář výzkumných dat. Byl vytvořen ve spolupráci OpenAIRE s CERN za účelem poskytnutí místa kde výzkumníci mohou uložit datových soubory souvisejícíc s jejich výzkumem. Zenodo je integrováno s GitHub, aby byl kód hostován v GitHubu citovalený.[14]

Podpora OA

Hlavními podporovateli OA jsou mimo univerzit a grantových agentur hlavně knihovny a knihovníci, jelikož rostoucí ceny předplatných časopisů a ebookových balíčků jsou velikou přítěží na knihovních rozpočtech a jak čas plyne, knihovny si mohou dovolit kupovat méně zdrojů za vyšší ceny.[15]

Harvard Open Access Project (HOAP)

Hoap v čele s Peterem Suberem podporuje od roku 2011 růst otevřeného přístupu k výzkumu v Harvardu i mimo něj, a to pomocí kombinace konzultací, spolupráce, budování komunity a přímé asistence s OA publikováním.[16]

International Open Access Week

Týden věnovaný osvětě a rozvoji OA, probíhá koncem října v mnoha knihovnách, univerzitách a vědeckých pracovištích. OA Week je možnost jak lokálně podpořit hnutí OA.[17]

V ČR se tato akce koná na půdě vzdělávacích institucí od roku 2010. [18]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Co je to otevřený přístup k výsledkům vědeckého výzkumu. (© 1998–2015). Získáno 2015-01-29, z Ústřední knihovna VŠB–Technické univerzity Ostrava: http://knihovna.vsb.cz/open-access/open-access.htm
  2. ↑ SUBER, Peter. Knowledge unbound: selected writings on open access, 2002-2011. London, England: The MIT Press, 2016. ISBN 978-026-2528-498.
  3. ↑ SUBER, Peter. Knowledge unbound: selected writings on open access, 2002-2011. London, England: The MIT Press, 2016. ISBN 978-026-2528-498.
  4. ↑ GUÉDON, Jean-Claude. In Oldenburg's long shadow: librarians, research scientists, publishers, and the control of scientific publishing. Washington, D.C: Association of Research Libraries, 2001. ISBN 09-180-0681-3.
  5. ↑ SUBER, Peter. Open Access Overview. Earlham College [online]. 2004, 12-16-2013 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://legacy.earlham.edu/~peters/fos/overview.htm
  6. ↑ OLIJHOEK, Tom. A Short History of Open Access. Open Access Week [online]. 2011 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://www.openaccessweek.org/profiles/blogs/open-access-week-2011-a-short-history-of-open-access
  7. ↑ Giving knowledge for free: the emergence of open educational resources. Paris: Organisation for Economic Co-operation and Development, 2007. ISBN 978-926-4031-746.
  8. ↑ TEYTELMAN, Lenny. When lobbying against preprints and open access, FASEB is more effective and dangerous than corporate publishers. Protocols.io [online]. 2018, 2017 [cit. 2018-08-05]. ISSN 2473-1838. Dostupné z: https://www.protocols.io/groups/protocolsio/news/when-lobbying-against-preprints-and-open-access-faseb
  9. ↑ Embargo (academic publishing). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2017 [cit. 2018-08-05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Embargo_(academic_publishing)
  10. ↑ TEYTELMAN, Lenny. When lobbying against preprints and open access, FASEB is more effective and dangerous than corporate publishers. Protocols.io [online]. 2018, 2017 [cit. 2018-08-05]. ISSN 2473-1838. Dostupné z: https://www.protocols.io/groups/protocolsio/news/when-lobbying-against-preprints-and-open-access-faseb
  11. ↑ 11,0 11,1 11,2 11,3 Co je to OA?. ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNA VŠB-TECHNICKÉ UNIVERZITY OSTRAVA. Co je to otevřený přístup k výsledkům vědeckého výzkumu [online]. © 1998–2015, 2015-01-08 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://knihovna.vsb.cz/open-access/open-access.htm
  12. ↑ Registry of Open Access Repositories [online]. Southampton: EPrints, 2003 [cit. 2018-08-05]. Dostupné z: http://roar.eprints.org/
  13. ↑ Registry of Open Access Repositories [online]. Southampton: EPrints, 2003 [cit. 2018-08-05]. Dostupné z: http://roar.eprints.org/
  14. ↑ Zenodo [online]. Ženeva: CERN, 2013 [cit. 2018-08-05]. Dostupné z: https://zenodo.org/
  15. ↑ MULLEN, Laura Bowering. Open access and its practical impact on the work of academic librarians: collection development, public services, and the library and information science literature. Oxford: Chandos Pub., 2010. ISBN 978-184-3345-930
  16. ↑ Harvard Open Access Project. The Berkman Klein Center: for Internet & Society at Harvard University [online]. Cambridge: Harvard University, 2011 [cit. 2018-08-05]. Dostupné z: http://cyber.harvard.edu/research/hoap
  17. ↑ ABOUT: International Open Access Week. International Open Access Week [online]. [cit. 2018-08-05]. Dostupné z: http://www.openaccessweek.org/page/about
  18. ↑ Open Access Week. ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNA ČVUT. Open Access Week ÚK ČVUT [online]. 2010 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://knihovna.cvut.cz/veda/open-access-week/

Použitá literatura

Použité obrázky

Další literatura

  • EVE, Martin Paul. Password. New York: Bloomsbury, Bloomsbury Academic, An Imprint of Bloomsbury Publishing, 2016. ISBN 978-150-1314-872.
  • KATSIRIKOU, Anthi. Open access to STM information: trends, models and strategies for libraries. Boston: De Gruyter Saur, 2011. ISBN 9783110253283.
  • Open Access. Open Access [online]. 2014 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://openaccess.cz
  • Open access and the humanities: contexts, controversies and the future. Cambridge: Cambridge University Press, 2014. ISBN 9781107097896.
  • Public Library of Science - Open Access. PLoS [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: https://www.plos.org/open-access/
  • PRIMARY RESEARCH GROUP. The survey of higher education faculty: use of digital repositories & views on open access. New York, N.Y: Primary Research Group, 2009. ISBN 1-57440-137-8.
  • Open Directory of Open Access Repositories. OpenDOAR [online]. 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: http://opendoar.org
  • WILLINSKY, John. The access principle: the case for open access to research and scholarship. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2006. Digital libraries and electronic publishing. ISBN 02-622-3242-1.

Související články

Externí odkazy

Klíčová slova

open access, publikování, otevřený přístup, autoarchivace, vědecká komunikace, věda a výzkum, vědecké časopisy, repozitáře

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Open_Access&oldid=55346“