Předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním psychologickým společenským vědám: Porovnání verzí

Řádek 62: Řádek 62:
 
* Interpretace a hodnocení subjektu se v čase a vlivem okolností mění.
 
* Interpretace a hodnocení subjektu se v čase a vlivem okolností mění.
  
• zdroj lidové moudrosti: přísloví vrána k vráně sedá (podobné hodnoty a zájmy) ´ protiklady se přitahují (dominance a submise); sociální psychologie studuje, za jakých podmínek platí první a za jakých podmínek druhé přísloví; využívá k tomu tzv. empirickou typologii – na základě pozorování přiřazuji objektům vlastnosti, na základě jichž objekty seskupuji; sociální psychologie empiricky ověřuje poznatky lidové moudrosti, specifikuje podmínky, za kterých platí a vytváří koherentní (vnitřně spojitý) systém poznání
 
• sociálně-psychologický pohled:
 
o jeden zorný úhel pohledu:
 
• akcentuje:
 
o vliv sociální interakce na: poznávání, prožívání, chování
 
o obecné mechanismy chování a prožívání, které jsou determinovány sociálním kontextem
 
• abstrahuje (více-méně): od situace a od osobnosti
 
o co může SP naučit:
 
• metody
 
• modely („obvyklosti“, „pravidelnosti“)
 
• nový pohled (dimenze) uvažování o sobě a druhých
 
• dovednosti
 
  
® cesta k tomu: kritická reflexe konkrétních poznatků, teorií, paradigmat
+
== Determinace psychiky: ==
o typy sociálních interakcí
+
* '''É.Durkheim''': sociální fakta zahrnují a překračují jedince; základní kategorie myšlení jsou sociálními konstrukcemi; východisko pro
o SP: věda o sociální interakci, která je svojí povahou intersubjektivní
+
*'''P.Berger''' a '''T.Luckman''': '''sociální konstruktivismus''' – sociální reprezentace jsou především procesem konstrukce reality; jedinci tvoří sociální život a společnost (externalizace) a současně společnost (objektivace) utváří jedince (internalizace)
• atributy SP teorie:
+
* '''C.H.Cooley''': podstata lidství je vázána na kulturu v takové míře, že společnost a jedinec neoznačují oddělitelné členy
o antropocentrická
+
* '''J.M.Baldwin''': čtyři stádia vývoje já – objektivní (jedinec, druzí lidé a předměty vyvolávají jen neosobní reakc, projektivní (dítě se promítá do reakcí druhých osob, které mu umožňují redukovat nejistotu nepředvídatelného), subjektivní (dítě si uvědomuje reakce ostatních vůči sobě samému a začíná napodobovat sám sebe, jako by byl někým jiným; vědomí sebe sama se konstruuje podle obrazu, který si utváříme o chování druhých vůči sobě samému) a ejektivní (dítě si utváří o druhých lidech obraz podle sebe sama)
o systematické studium: deskripce, klasifikace, explorace souvislostí, predikce
+
* '''G.H.Mead''': analýza sociálního původu a podstaty osobnosti a vědomí sebe – já (Me) vzniká v chování jedince, když se stává sám sobě sociálním objektem; když jednáme, hrajeme role (jednáme tak, jak si myslíme, že se očekává, že budeme jednat); realizační/exekutivní já (I) využívá při jednání znalostí Me, ale zpětně ho Me může jen těžko zachytit a poznat; zachytit a poznat se můžeme jen díky paměti, tedy díky určitému vytržení z činnosti a zafixování v paměti – v témž okamžiku se však z I stává Me; integrací I a Me je Self
 +
* '''H.Wallon''': dlouhá nepřipravenost na samostatný život a pomalé tempo vývoje jsou dány biologicky; to je rozhodující pro sociální esenciálnost člověka (individuum je ve své podstatě sociální, je takové v důsledku hluboké vnitřní nutnosti, je sociální geneticky); je to nutnost, která obrací novorozence k sociálnímu světu
 +
* sociální vztah jako raport a jako interakce: raport – být ve vztahu je pro člověka neobejitelná charakteristika lidství, která značí neustálou konfrontaci a opírání se o skutečnosti; interakce – klade důraz na integrující úlohu bezprostředních a konkrétních sociálních kontaktů lidí
  
Determinace psychiky:
+
== vysvětlování sociálního chování: ==
o É.Durkheim: sociální fakta zahrnují a překračují jedince; základní kategorie myšlení jsou sociálními konstrukcemi; východisko pro
+
* '''hédonismus''' – člověk se sdružuje, pokud mu to přináší dobro a něco příjemného
o P.Berger a T.Luckman: sociální konstruktivismus – sociální reprezentace jsou především procesem konstrukce reality; jedinci tvoří sociální život a společnost (externalizace) a současně společnost (objektivace) utváří jedince (internalizace)
+
* '''egoismus''' – společenské vztahy jako výsledek regulování touhy pomoci či „vůle k moci“ (F.Nietzsche, T.Hobbes)
o C.H.Cooley: podstata lidství je vázána na kulturu v takové míře, že společnost a jedinec neoznačují oddělitelné členy
+
* '''sympatie''' – vztah lásky, symbiózy a afiliace
o J.M.Baldwin: čtyři stádia vývoje já objektivní (jedinec, druzí lidé a předměty vyvolávají jen neosobní reakc, projektivní (dítě se promítá do reakcí druhých osob, které mu umožňují redukovat nejistotu nepředvídatelného), subjektivní (dítě si uvědomuje reakce ostatních vůči sobě samému a začíná napodobovat sám sebe, jako by byl někým jiným; vědomí sebe sama se konstruuje podle obrazu, který si utváříme o chování druhých vůči sobě samému) a ejektivní (dítě si utváří o druhých lidech obraz podle sebe sama)
+
* '''imitace''' sociální jednání je výsledkem nápodoby (G.Tarde)
o G.H.Mead: analýza sociálního původu a podstaty osobnosti a vědomí sebe (Me) vzniká v chování jedince, když se stává sám sobě sociálním objektem; když jednáme, hrajeme role (jednáme tak, jak si myslíme, že se očekává, že budeme jednat); realizační/exekutivní já (I) využívá při jednání znalostí Me, ale zpětně ho Me může jen těžko zachytit a poznat; zachytit a poznat se můžeme jen díky paměti, tedy díky určitému vytržení z činnosti a zafixování v paměti – v témž okamžiku se však z I stává Me; integrací I a Me je Self
+
* '''sugesce''' nekritické přijímání (G. LeBon)
o H.Wallon: dlouhá nepřipravenost na samostatný život a pomalé tempo vývoje jsou dány biologicky; to je rozhodující pro sociální esenciálnost člověka (individuum je ve své podstatě sociální, je takové v důsledku hluboké vnitřní nutnosti, je sociální geneticky); je to nutnost, která obrací novorozence k sociálnímu světu
 
o sociální vztah jako raport a jako interakce: raport – být ve vztahu je pro člověka neobejitelná charakteristika lidství, která značí neustálou konfrontaci a opírání se o skutečnosti; interakce – klade důraz na integrující úlohu bezprostředních a konkrétních sociálních kontaktů lidí
 
  
vysvětlování sociálního chování:
+
== Současná vlivná paradigmata v SP: ==
o hédonismus – člověk se sdružuje, pokud mu to přináší dobro a něco příjemného
+
Pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model. Paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života.<br />
o egoismus – společenské vztahy jako výsledek regulování touhy pomoci či „vůle k moci“ (F.Nietzsche, T.Hobbes)
+
 
o sympatie – vztah lásky, symbiózy a afiliace
+
'''Motivační (psychoanalytické) paradigma''' - potřeba uspokojení (satisfakce) ´ racionální rozhodování, např. expectancy-value theory (Edwards) či teorie sociální směny (lidé vstupují do interakcí s očekáváním zisku); důraz na ztráty a zisky, situaci, minulost, nevědomí a emoce<br />
o imitace – sociální jednání je výsledkem nápodoby (G.Tarde)
+
 
o sugesce – nekritické přijímání (G. LeBon)
+
'''Neobehaviorální (behaviorální) paradigma'''
 +
* teorie nápodoby (N.E.Miller, J.Dollard): specifický druh sociálního učení
 +
*teorie sociálního učení (J.B.Rotter): klíčovým aspektem učení je očekávané zpevnění a jeho hodnota, druhým je těžiště kontroly vlastního chování (locus of control)
 +
*teorie observačního učení (A.Bandura): učení na základě pozorování či modelu, kdy klíčovou roli hraje termín zástupné zpevnění; druzí lidé mohou vystupovat jako pozitivní a negativní modely apetenčního a averzivního chování, které subjekt může napodobovat; zástupné zpevnění je předobrazem zpevnění, jehož dosáhneme napodobením instrumentálního chování, které to umožňuje; termíny imitace a identifikace<br />
 +
 
 +
'''Rolové (interakcionistické) paradigma'''
 +
* dramaturgický interakcionismus (E.Gofmann): pojmy role, scénář, struktura skupiny, skupinová dynamika, dynamika utváření rolí, prezentace a sebeprezentace, tradiční pojmy symbolického interakcionismu: interakce, symbol, význam<br />
 +
'''
 +
Kognitivní (gestalt) paradigma'''
 +
Gestalt pozadí (Koffka, K.Lewin, B.Köhler), důraz na vědomou zkušenost, přítomnost, subjektivitu a kognitivní procesy (poznávání), • teorie sociálního učení, teorie sociální percepce, teorie sociální atribuce<br />
 +
'''
 +
Postmodernizmus'''
 +
Vznik postindustriální společnosti, rozvoj informačních technologií, komunikačních sítí, elektronických masmédií; odmítání determinismu; důraz na pluralitu hledisek, zaměření na porozumění a pochopení, vidění reality jako neustále se utvářející a přetvářející v interakci, význam jazyka
 +
Sociální konstruktivismus, cílem není ověřování hypotéz, ale jejich objevování (konstruování). K.Gergen: jakými prostředky a jak si člověk vytváří oblast světa a sebe samého; vztahy člověka k přírodě a ke společnosti jsou vytvářené tím, jak jsou ztělesněné v řeči (řeč je prostředkem i prostředím existence a vytváření sociální reality člověka).
 +
* situacionizmus (D.Magnuson)
 +
* kontextualizmus (W.McGuire)
 +
 
 +
=== Teorie středního dosahu ===
 +
Neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.
  
Současná vlivná paradigmata v SP:
 
• pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model
 
• paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života
 
Motivační (psychoanalytické) paradigma
 
• potřeba uspokojení (satisfakce) ´ racionální rozhodování, např. expectancy-value theory (Edwards) či teorie sociální směny (lidé vstupují do interakcí s očekáváním zisku); důraz na ztráty a zisky, situaci, minulost, nevědomí a emoce
 
Neobehaviorální (behaviorální) paradigma
 
• teorie nápodoby (N.E.Miller, J.Dollard): specifický druh sociálního učení
 
• teorie sociálního učení (J.B.Rotter): klíčovým aspektem učení je očekávané zpevnění a jeho hodnota, druhým je těžiště kontroly vlastního chování (locus of control)
 
• teorie observačního učení (A.Bandura): učení na základě pozorování či modelu, kdy klíčovou roli hraje termín zástupné zpevnění; druzí lidé mohou vystupovat jako pozitivní a negativní modely apetenčního a averzivního chování, které subjekt může napodobovat; zástupné zpevnění je předobrazem zpevnění, jehož dosáhneme napodobením instrumentálního chování, které to umožňuje; termíny imitace a identifikace
 
• důraz na chování, objektivitu, vnější událost, zkušenost a anticipaci
 
Rolové (interakcionistické) paradigma
 
• dramaturgický interakcionismus (E.Gofmann): pojmy role, scénář, struktura skupiny, skupinová dynamika, dynamika utváření rolí, prezentace a sebeprezentace
 
• tradiční pojmy symbolického interakcionismu: interakce, symbol, význam
 
Kognitivní (gestalt) paradigma
 
• gestalt pozadí (Koffka, K.Lewin, B.Köhler)
 
• důraz na vědomou zkušenost, přítomnost, subjektivitu a kognitivní procesy (poznávání)
 
• teorie sociálního učení, teorie sociální percepce, teorie sociální atribuce
 
Postmodernizmus
 
• vznik postindustriální společnosti, rozvoj informačních technologií, komunikačních sítí, elektronických masmédií; odmítání determinismu; důraz na pluralitu hledisek, zaměření na porozumění a pochopení, vidění reality jako neustále se utvářející a přetvářející v interakci, význam jazyka
 
Sociální konstruktivismus
 
• cílem není ověřování hypotéz, ale jejich objevování (konstruování)
 
o K.Gergen: jakými prostředky a jak si člověk vytváří oblast světa a sebe samého; vztahy člověka k přírodě a ke společnosti jsou vytvářené tím, jak jsou ztělesněné v řeči (řeč je prostředkem i prostředím existence a vytváření sociální reality člověka)
 
o situacionizmus (D.Magnuson)
 
o kontextualizmus (W.McGuire)
 
o SP teorie jako proces
 
Teorie středního dosahu
 
• neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.
 
  
  
 
==Odkazy==
 
==Odkazy==
 
<references/>
 
<references/>

Verze z 6. 11. 2017, 22:14

Sociální psychologie patří mezi hlavní psychologické obory. Zabývá se vlivem společenských činitelů na psychiku jedince.[1]

Definice sociální psychologie

Stejně jako psychologie osobnosti, s níž se překrývá, se zajímá o to, jak lidé vnímají a interpretují společnost a jak skutečná nebo domnělá přítomnost druhých lidí ovlivňuje jejich postoje, emoce a chování. Zabývá se také chováním skupin a společenskými vztahy mezi jednotlivci a skupinami. [2]

Sociální psychologie je vědecké studium efektu sociálních a kognitivních procesů na způsob, jakým jedince vnímají jiné lidi, způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si vztahy k nim. (E.R.Smith, D.M.Mackie, 2000 podle Výrost a Slaměník, 2008)

Výrost a Slaměník (2008) komentují tuto definici podle jejích jednotlivých částí:

  1. Sociální psychologie je vědecké studium... = používá vědeckou metodu
  2. ...efektu sociálních a kognitivních procesů... = sociální procesy představují působení lidí kolem nás, sociálních skupin, sociálních institucí a kultury na naše myšlení, kognitivní procesy představují souhrnné působení našeho vlastního vnímání, představ, vzpomínek, myšlenek, prožívání a motivace na náš vztah ke světu kolem nás a naše konání
  3. ...na způsob, jakým jedinci vnímají jiné lidi; způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si k nim vztahy. = soustředí se na jedince v rámci situačním, kontextovém a interakčním

Předmět sociální psychologie

Předmět sociální psychologie se postupně vyvíjel:

  • V období stavění základů sociální psychologie byla předmětem problematika zkoumání davu (Gustav Le Bon)

Po tradičně uváděném vzniku se popisují tři stadia vývoje[3]:

  • V prvním stadiu byl předmětem pojem postoj (pětidílná publikace Thomase a Znanieckeho Polský rolník v Evropě a Americe, 1918)
  • Ve druhém stadiu je zájem rozšířen zejména o výzkum malých sociálních skupin (struktura, vůdcovství, skupinové procesy), dále sociální percepce a komunikace, agrese, atraktivita, láska, dyadické vztahy, přátelství atd.
  • Ve třetím stadiu se vývoj vyznačuje především hledáním nové metodologie a snahou přivést sociální psychologii více k řešení každodenních sociálních problémů člověka.

Vztah s ostatními disciplínami

Sociální psychologie vznikla jako typická hraniční disciplína - na pomezí psychologie a sociologie. Jedná se o pojítko mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality. Dosud lze zaznamenat přítomnost dvou linií:

  • psychologizující
  • sociologizující

Philip Zimbardo k vývoji postavení sociální psychologie: "Byla v psychologické statusové hierarchii dlouho v podřízeném postavení, až v posledních dvou třech desetiletích se sociální psychologie zařadila mezi základní psychologické disciplíny." (Zimbardo, 1992 podle Výrost a Slaměník, 2008).

Mezi další disciplíny, které jsou spjaty se vývojem sociální psychologie patří:

  1. obecná psychologie: základní pojmy
  2. vývojová psychologie: zejména téma socializace
  3. kognitivní psychologie
  4. psychologie osobnosti: odlišná tradice i metodologie, přesto můžeme shledat výraznou konvergenci v orientaci teorie a výzkumu v rámci obou těchto disciplín [4]
  5. psychologická metodologie a psychometrika.

Vymezení

Sociální psychologie je hraniční disciplína na pomezí psychologie a sociologie. Je to pojítko mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality. Thomas a Znaniecki ohraničili výzkum a vymezení předmětu pojmem „postoj“. Dodnes v sociální psychologii dvě základní linie – psychologizující a sociologizující. Psychologizující vychází z jedince a v jeho psychice hledá principy sociálního chování. Sociální se orientuje na sociální seskupení, které považuje za neredukovatelné na pohý součet jedinců. Reprezentuje ji zejména psychologie davu, masová psychologie (LeBon), koncepce skupinové mysli (McDougall) a psychologie národů (Wundt). Úzce souvisí s psychologickými disciplínami, zejména s vývojovou, kognitivní, osobnosti, metodologií a psychometrikou. Vznik sociální psychologie jako samostatné disciplíny se tradičně umisťuje do roku 1908 k vydání učebnic sociální psychologie Rosse a McDougalla.

Zaměření

  • psychologicky zaměřená sociální psychologie zkoumá vliv sociálních faktorů na psychické procesy individua
  • sociologicky zaměřená sociální psychologie se zabývá skupinovými procesy jako takovými, do nichž individuum vstupuje jako element
  • přístup nomotetický (přírodovědný, experimentální, kvantitativní) a idiografický (případově orientovaný, humanistický, kvalitativní)

Předmět sociální psychologie

  • psychologické aspekty mezilidských interakcí (jedinec-jedinec, jedinec-skupina)
  • strukturální vymezení předmětu sociální psychologie:
  • struktura osobnosti (sociální podmíněnosti osobnosti)
  • oblast dyadických vztahů
  • malé sociální skupiny
  • velké sociální skupiny a sociální instituce
  • procesuální vymezení předmětu sociální psychologie:
  • směr kauzality vztahu: převládající vliv prostředí na člověka (determinismus), převládající vliv jedince na sociální prostředí

Základní teze

  • Interpretujeme a hodnotíme sociální dění.
  • Interpretace a hodnocení se vždy odehrávají v koherentním vztahovém rámci Þ vše závisí na perspektivě pozorovatele a sociálním kontextu.
  • Interpretace je vždy subjektivní. Je determinována situačními faktory – distální (kultura), proximální (konkrétní působení) a časové (minulost, přítomnost, budoucnost).
  • Interpretace a hodnocení subjektu se v čase a vlivem okolností mění.


Determinace psychiky:

  • É.Durkheim: sociální fakta zahrnují a překračují jedince; základní kategorie myšlení jsou sociálními konstrukcemi; východisko pro
  • P.Berger a T.Luckman: sociální konstruktivismus – sociální reprezentace jsou především procesem konstrukce reality; jedinci tvoří sociální život a společnost (externalizace) a současně společnost (objektivace) utváří jedince (internalizace)
  • C.H.Cooley: podstata lidství je vázána na kulturu v takové míře, že společnost a jedinec neoznačují oddělitelné členy
  • J.M.Baldwin: čtyři stádia vývoje já – objektivní (jedinec, druzí lidé a předměty vyvolávají jen neosobní reakc, projektivní (dítě se promítá do reakcí druhých osob, které mu umožňují redukovat nejistotu nepředvídatelného), subjektivní (dítě si uvědomuje reakce ostatních vůči sobě samému a začíná napodobovat sám sebe, jako by byl někým jiným; vědomí sebe sama se konstruuje podle obrazu, který si utváříme o chování druhých vůči sobě samému) a ejektivní (dítě si utváří o druhých lidech obraz podle sebe sama)
  • G.H.Mead: analýza sociálního původu a podstaty osobnosti a vědomí sebe – já (Me) vzniká v chování jedince, když se stává sám sobě sociálním objektem; když jednáme, hrajeme role (jednáme tak, jak si myslíme, že se očekává, že budeme jednat); realizační/exekutivní já (I) využívá při jednání znalostí Me, ale zpětně ho Me může jen těžko zachytit a poznat; zachytit a poznat se můžeme jen díky paměti, tedy díky určitému vytržení z činnosti a zafixování v paměti – v témž okamžiku se však z I stává Me; integrací I a Me je Self
  • H.Wallon: dlouhá nepřipravenost na samostatný život a pomalé tempo vývoje jsou dány biologicky; to je rozhodující pro sociální esenciálnost člověka (individuum je ve své podstatě sociální, je takové v důsledku hluboké vnitřní nutnosti, je sociální geneticky); je to nutnost, která obrací novorozence k sociálnímu světu
  • sociální vztah jako raport a jako interakce: raport – být ve vztahu je pro člověka neobejitelná charakteristika lidství, která značí neustálou konfrontaci a opírání se o skutečnosti; interakce – klade důraz na integrující úlohu bezprostředních a konkrétních sociálních kontaktů lidí

vysvětlování sociálního chování:

  • hédonismus – člověk se sdružuje, pokud mu to přináší dobro a něco příjemného
  • egoismus – společenské vztahy jako výsledek regulování touhy pomoci či „vůle k moci“ (F.Nietzsche, T.Hobbes)
  • sympatie – vztah lásky, symbiózy a afiliace
  • imitace – sociální jednání je výsledkem nápodoby (G.Tarde)
  • sugesce – nekritické přijímání (G. LeBon)

Současná vlivná paradigmata v SP:

Pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model. Paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života.

Motivační (psychoanalytické) paradigma - potřeba uspokojení (satisfakce) ´ racionální rozhodování, např. expectancy-value theory (Edwards) či teorie sociální směny (lidé vstupují do interakcí s očekáváním zisku); důraz na ztráty a zisky, situaci, minulost, nevědomí a emoce

Neobehaviorální (behaviorální) paradigma

  • teorie nápodoby (N.E.Miller, J.Dollard): specifický druh sociálního učení
  • teorie sociálního učení (J.B.Rotter): klíčovým aspektem učení je očekávané zpevnění a jeho hodnota, druhým je těžiště kontroly vlastního chování (locus of control)
  • teorie observačního učení (A.Bandura): učení na základě pozorování či modelu, kdy klíčovou roli hraje termín zástupné zpevnění; druzí lidé mohou vystupovat jako pozitivní a negativní modely apetenčního a averzivního chování, které subjekt může napodobovat; zástupné zpevnění je předobrazem zpevnění, jehož dosáhneme napodobením instrumentálního chování, které to umožňuje; termíny imitace a identifikace

Rolové (interakcionistické) paradigma

  • dramaturgický interakcionismus (E.Gofmann): pojmy role, scénář, struktura skupiny, skupinová dynamika, dynamika utváření rolí, prezentace a sebeprezentace, tradiční pojmy symbolického interakcionismu: interakce, symbol, význam

Kognitivní (gestalt) paradigma Gestalt pozadí (Koffka, K.Lewin, B.Köhler), důraz na vědomou zkušenost, přítomnost, subjektivitu a kognitivní procesy (poznávání), • teorie sociálního učení, teorie sociální percepce, teorie sociální atribuce
Postmodernizmus Vznik postindustriální společnosti, rozvoj informačních technologií, komunikačních sítí, elektronických masmédií; odmítání determinismu; důraz na pluralitu hledisek, zaměření na porozumění a pochopení, vidění reality jako neustále se utvářející a přetvářející v interakci, význam jazyka Sociální konstruktivismus, cílem není ověřování hypotéz, ale jejich objevování (konstruování). K.Gergen: jakými prostředky a jak si člověk vytváří oblast světa a sebe samého; vztahy člověka k přírodě a ke společnosti jsou vytvářené tím, jak jsou ztělesněné v řeči (řeč je prostředkem i prostředím existence a vytváření sociální reality člověka).

  • situacionizmus (D.Magnuson)
  • kontextualizmus (W.McGuire)

Teorie středního dosahu

Neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.


Odkazy

  1. Hartl, P. (2010). Velký psychologický slovník (4. ed.). Praha: Portál.
  2. Rita, L. A. (2009). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (15. ed.). Praha: Portál.
  3. Výrost, J. (2008). Sociální psychologie (1.st ed.). Praha: Grada.
  4. Výrost, J. (2008). Sociální psychologie osobnosti (1.st ed.). Praha: Grada.