Socializace jedince: Porovnání verzí
Řádek 29: | Řádek 29: | ||
== Vývoj definice pojmu == | == Vývoj definice pojmu == | ||
− | Durkheim připodobnil výchovu k metodické socializaci (Helus, 2007)<ref>HELUS, Zdeněk. | + | Durkheim připodobnil výchovu k metodické socializaci (Helus, 2007)<ref name="helus" > HELUS, Zdeněk.Sociální psychologie pro pedagogy</i>. Praha: Grada, 2007.</ref> – výchova jako systematické a organizované působení na každého jedince ve společnosti – tak aby byl socializovanou bytostí tzn. chovající se dle norem společnosti a tím ji uchovával<br /> |
'''Systematická socializace''' (výchova) vs. '''socializace nemetodická''' (mimoděčná) – okolnosti života | '''Systematická socializace''' (výchova) vs. '''socializace nemetodická''' (mimoděčná) – okolnosti života | ||
Řádek 36: | Řádek 36: | ||
# období, kdy částečně se překrývá s 1. fází – '''výzkumy zamřeřené na migranty do USA''', pojem dociální deviace a subkultury – neadaptující se na nároky jiné společnosti, v které žijí | # období, kdy částečně se překrývá s 1. fází – '''výzkumy zamřeřené na migranty do USA''', pojem dociální deviace a subkultury – neadaptující se na nároky jiné společnosti, v které žijí | ||
# uplatňování sociálněpsychologického hlediska – výzkum ps. mechanismů a procesů, které přetváří s'''ocializační požadavku do vývoje osobnosti''' ( do vlastností, jedince, hodnot, postojů apod.), pozornost na mládí a dětství, dominuje psychoanalýza, kogn. Ps., behaviorismus | # uplatňování sociálněpsychologického hlediska – výzkum ps. mechanismů a procesů, které přetváří s'''ocializační požadavku do vývoje osobnosti''' ( do vlastností, jedince, hodnot, postojů apod.), pozornost na mládí a dětství, dominuje psychoanalýza, kogn. Ps., behaviorismus | ||
− | # od přelomu 50. – 60. let – badatelské '''projekty''' orientované na '''rané dětství''', postavení dítěte v rodině, interakce mezi dítětem a rodičem (matkou), poruchy vývoje vztahu, socializace v rodině a ve škole, také jazyková socializace, na konci fázi vnímání socializace jako celoživotního procesu. (helus, 2007) | + | # od přelomu 50. – 60. let – badatelské '''projekty''' orientované na '''rané dětství''', postavení dítěte v rodině, interakce mezi dítětem a rodičem (matkou), poruchy vývoje vztahu, socializace v rodině a ve škole, také jazyková socializace, na konci fázi vnímání socializace jako celoživotního procesu. (helus, 2007)<ref name="helus" /> |
* definice se liší jednak | * definice se liší jednak |
Verze z 13. 10. 2017, 13:44
Socializace jedince (lat. socialis = společný) je proces, během kterého se jedinec jako biologický tvor stává prostřednictvím interakcí s druhými lidmi sociální bytostí schopnou chovat se jako člen určité skupiny či společnosti s interiorizovanými normami, hodnotami a vzorci chování platnými v dané kultuře
- proces začíná okamžikem narození, v průběhu procesu socializace dochází k interakcím se sociálním prostředím a prostřednictvím těchto interakcí se člověk stává sociální bytostí
- biologický tvor: člověk je nezávislý organismus; přítomnost biologických dispozic; člověk je lidskou bytostí z hlediska svého potenciálu (tento potenciál by zůstal nerozvinutý, pokud by nedošlo k socializaci)
- interakce s druhými lidmi: vzájemné ovlivňování s okolím; dítě zpětně ovlivňuje okolí, které ho socializuje
- dydické interakce: s primárním rodičem
- skupinové interakce:
- sociální bytost: jsou interiorizované hodnoty, normy a pravidla
- interiorizace: zvnitřnění, člověk chápe hodnoty jako integrální součát sebe sama (myslíme si, že je to naše „svobodné rozhodnutí“)
(přednášky prof. Štecha, Pedf UK)
- je to interakční proces, jímž je chování osoby modifikováno, aby se stalo konformní s očekáváními, které mají členové skupiny, k nímž osoba náleží, trvá celý život
- vrůstání do sociálního systému, který není obecný a abstraktní, ale existuje ve zvláštních formách společenských vztahových systémů - v sociálních skupinách
- jde o určitý kruh : lidé, kteří vyrostou v určitém socializačním okruhu, dávají tutéž socializaci dál
- Je to proces, který se týká vývojových změn jedince, které jsou důsledkem působení společnost
- Změny zahrnují
- - vývojové změny u jedince
- - procesy působení společnosti
- Výsledkem socializačního působení jsou
- vývojové změny, jimiž se realizuje vrůstání do společnosti, postupné začleňování do společenských pozic a jim odpovídajících rolí
- vývojové změny jedince v dospělosti a stáří, kdy je sice plně začleněn do společnosti, avšak přechází na nové pozice, přejímá nové role
- změny společnosti samotné, tedy změna způsobu hraní rolí, resocializace
- Dochází k přeměně novorozeněte s jeho čistě biologickými potřebami v jedince, který je schopen přežít ve světě vysoce společensky a kulturně vyspělé společnosti a to více či méně samostatně
- Kromě psychologie, vědy o člověku, se jím zabývají i sociologie a kulturní antropologie, jako společenské vědy
- Socializací získává dítě
- fakt o fyzickém a sociálním okolí
- množství různých vědomostí a dovedností
- postoje a hodnoty, vztahující se k morálním standardům a druhým lidem
Obsah
Vývoj definice pojmu
Durkheim připodobnil výchovu k metodické socializaci (Helus, 2007)[1] – výchova jako systematické a organizované působení na každého jedince ve společnosti – tak aby byl socializovanou bytostí tzn. chovající se dle norem společnosti a tím ji uchovával
Systematická socializace (výchova) vs. socializace nemetodická (mimoděčná) – okolnosti života
4 fáze vývoje pojmu socializace
- 20.-40. léta 20 st. – kulturněatropologický pojem – socializace jako spíše enkulturace „nižších“ / „primitivnějších“ národů
- období, kdy částečně se překrývá s 1. fází – výzkumy zamřeřené na migranty do USA, pojem dociální deviace a subkultury – neadaptující se na nároky jiné společnosti, v které žijí
- uplatňování sociálněpsychologického hlediska – výzkum ps. mechanismů a procesů, které přetváří socializační požadavku do vývoje osobnosti ( do vlastností, jedince, hodnot, postojů apod.), pozornost na mládí a dětství, dominuje psychoanalýza, kogn. Ps., behaviorismus
- od přelomu 50. – 60. let – badatelské projekty orientované na rané dětství, postavení dítěte v rodině, interakce mezi dítětem a rodičem (matkou), poruchy vývoje vztahu, socializace v rodině a ve škole, také jazyková socializace, na konci fázi vnímání socializace jako celoživotního procesu. (helus, 2007)[1]
- definice se liší jednak
- rozsahem ( co všechno je do procesu zahrnuto )
- hlediskem (ze kterého směru k socializaci přistupuji )
- Hlavní činitelé socializačního procesu jsou druzí, především významní druzí
- V procesu socializace si osvojujeme
- Dovednosti = osvojená, zautomatizovaná činnost
- - fyzické - úsměv, koordinace pohybu očí, rukou, jízda na kole
- - psychické - představování, chápání
- Vědomosti = pochopený, osvojený poznatek, který je jedinec schopen reprodukovat
- Zvyky = vzorce chování, činí naše chování hospodárnější
- Sekundární potřeby = na základě primárních potřeb, dítě se učí pro pochvalu, pamlsek, pocit úspěchu - vznikají na základě vrozených potřeb
- Postoje = relativně trvalá připravenost reagovat na určité skutečnosti určitým způsobem
- Složky postoje:
- - afektivní - citový vztah
- - kognitivní - poznávací, určitou informaci máme - vnímáme ho nějak
- - konativní - chováme se nějak vůči objektu, vůči jevu zaujmeme určitý vztah
- - Tyto složky by měly být v souladu, když dojde k narušení souladu 3 složek - postoj má tendenci soulad obnovit
- Stereotypy = postoje, které jsou obecnější (generalizované), rigidní - nepružné, nemění se
- Předsudky = negativní stereotyp - iracionální
- Xenofobie = neodůvodněná iracionální úzkost
Důležité pojmy
- Deviace = odchylná socializace x nebo socializace probíhající v antisociálních skupinách
- Resocializace = nápravná socializace
- Indoktrinace = vpravování doktríny do jedince, forma převýchovy v intencích určité ideologie
- Brainwashing = vymývání mozku - indoktrinační proces - spánková deprivace, hrozby, brutální metody, izolace, nalomení psychiky - přetrhání vazeb s příbuznými, nevyspání
Činitelé socializace
- mikroprostředí: rodina, školní třída
- mezoprostředí: utvářeno vztahy mezi mikroprostředími (sociální vazby, přenášení hodnot...)
- exoprostředí: dáno situací a podmínkami, jejichž utváření se jedinec neúčastní, ale které zná zprostředkovaně
- makroprostředí: společenská situace, ideologie státu, působí prostřednictvím tří předchozích činitelů
- objekt socializace je jedinec, na něhož je působeno
- subjekt socializace je jedinec, který působí
Rodina jako základní socializační činitel
- Rodina je primární skupina s intimní interakcí jednotlivých členů, kteří se navzájem úzce identifikují a cítí bezprostřední zájem o skupinu jako celek
- Každý člen rodiny nejen participuje na životě celé skupiny, ale podřizuje se i sociální kontrole, vypracovaným pravidlům, regulujícím chování členů
- Členové rodiny:
- Slouží dítěti jako modely sociálního chování
- Na dítě působí výchovné procedury (od prvopočátku -viz hygienické praktiky, láska, krmení, reakce na pláč a smích)
- Dvě základní dimenze - matka může být velmi láskyplná, ale silně omezující (kontrolující dítě)
vnitřní výbava jedince (Cattel)
- dědičná - genetický program vývoje jedince zděděný po rodičích
- genová - mutace genů v průběhu vývoje v děloze matky
- vrozená - to, co získáme v okamžiku porodu
- konstituční - to, co získáme po porodu
Mechanismy socializace
- sociální činnosti
- hra (má smtysl sama pro sebe)
- práce (má smysl i pro okolí, není většinou dobrovolná)
- učení
Imitace
- nevědomá bezděčná, automatická (to, co je předmětem nápodoby, neprochází vědomím)
- záměrná vztažená k vzoru (negativní vzor si dítě volí tehdy, když mu není nabídnut jiný, nebo když chce být středem pozornosti a nemá šanci upozornit na sebe v dobrém)
- bumerangový efekt - předkládáme-li model, jenž je pro objekt nedosažitelný, objekt na něj nebude reagovat, čím více je mu vnucován, tím méně reaguje
- regresivní jedinec napodobuje vzor na nižším stupni socializace
- závislé připodobňování je pravý opak
- odreagovávací jedinec volí modely, jež mu pomáhají uvolnit se
- kompenzační jedinec napodobuje model, který mu pomáhá překonat své nedostatky v jiné oblasti
Identifikace
- přijímáme vzor se vším všudy, až nakonec ztrácíme cit na rozdíl mezi ním a námi a přestáváme to být my
- používáme ji z důvodu obrany či kompenzace
- jejím vzorem jsou často rodiče, učitel tak často napravuje nejen dítě, ale i vzor
- druhy
- obranná např. s nadřízeným
- emoční např. s partnerem
- projekce hodnocení světa z úhlu pohledu vzoru
- racionalizace
- dezintegrace oddělení jednotlivých stránek osobnosti (delikvent + vzorný manžel)
Sugesce
- nekritické přijímání určitrých informací bez racionální korekce (film, reklama, kniha)
- lze ji využít i ku prospěchu věci - jak vysvětlit dítěti, že vzdělání je pro něj lepší než alkohol
sociální zpevnění
- využívá odměnu a trest (ve škole nelze trest téměř použít, odměna má význam jen u kantora s respektem)
Individuace
- Socializace je složitý proces složený z mnoha komponent
- Jednou ze součástí je například i na pohled opačný proces vyvazování jedince ze závislosti na jednotlivých vztazích, zaměřený na vytvoření co nejširší autonomie
Teoretické koncepce socializace
Behaviorismus
- Nejdůležitější vliv je vliv prostředí a učení
- Základním předpokladem je Lockeho tabula rasa
- Skinner tvrdí, že sociální učení je jen variantou normálního učení
- důraz je tedy kladen na schéma odměna a trest operantní podmiňování
- Neohullovská koncepce vzniká na základě Hullových teorií spojených se Skinnerovým zvýrazněním vlivu motivačních faktor
- Dollard a Miller kladou důraz na posilování učení nápodobou
- Koncepce socializace založená na sociálním učení (Bandura a Walters) tvrdí, že působení sociálních podnětů přímo vytváří nové způsoby chování tzv. učení nápodobou.
Psychoanalýza
- S. Freud zacházel s celou škálou sociálních vlivů na psychosexuální vývoj člověka, ale pojmu socializace nepoužíval
- Jeho nástupci a pokračovatelé se postupně více a více přibližovali čistě sociálním vlivům (Fromm, Horneyová, Sullivan).
Interakční přístupy
- Mead, který se koncentruje hlavně na vývoj Já
- L.S.Vygotskij požaduje historický přístup při studiu lidské psychiky
- Vyššími funkcemi psychiky jsou jednak specifické funkce například záměrnost, jednak jsou i funkcemi kulturní a sociální činnosti
- Obecný zákon vývoje vyšších psychických funkcí : Každá psychická funkce se ve vývoji objevuje dvakrát
- - Poprvé jako interpsychická kategorie
- - podruhé při jejím zvnitřnění
- Vyšší psychické funkce jsou takto zvnitřněnými sociálními vztahy
Použitá literatura
K redakční kontrole ještě zbývá • zdroje • kategorie • duplicity • členění • obrázky a licence • prolinkování
V článku bylo zkontrolováno • pravopis
Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.