Psychologie osobnosti

Psychologie osobnosti je psychologická disciplína zaměřující se na zkoumání obecností a individuálních charakteristik ve vztahu ke konceptu osobnosti. Na základě teorií v rámci psychologie osobnosti vznikla řada osobnostních dotazníků. Výstupy této disciplíny tak značnou měrou přispívají jak k psychologické teorii (teoretický základ pro ostatní psychologické disciplíny, např. psychologie sportu), tak praxe (klinický přístup, diagnostika). V rámci poznávání osobnosti usilujeme o čtyři cíle:

Popis (predikce)
Výklad (explanace)
Předpovídání (predikce)
Ovlivňování

Předmět psychologie osobnosti

Psychologie osobnosti zkoumá individuální jednotu, vytvořenou z dílčích složek a vazeb duševního života. Předmětem psychologie osobnosti je pak osobnost, různé přístupy se však liší v uchopení tohoto konceptu a v jeho vymezování. Různá pojetí osobnosti:

Založená na motivaci (Freud, Murray)
Založená na učení (Watson, Dollard a Miller)
Založená na sebeuvědomění (Frankl, Laing, May, Rogers)
Založená na poznání (Kelley, Piaget)
Založená na pojetí celostního psychologického pole sil a vztahů (Kurt Lewin, Joseph Murphy)

Přístupy k poznávání osobnosti:

Biologický (člověk jako živočich, vzorem je biologie)
Experimentální (zkoumá duševní funkce a jejich projevy v chování, vzorem jsou přírodní vědy, např. fyzika a chemie)
Sociální (osobnost utváří a je utvářena sociálními vztahy)
Psychometrický (matematicky vyjádřená rekonstrukce osobnosti)

Základními znaky osobnosti jsou:

Individualita (jedinečnost)
Organizovanost (strukturace, intergrace)
Vývoj na základě rozličných vlivů
Konzistentnost (stabilita chování)

Osobnost

"Osobnost je individuální jednota člověka; je to jednota jeho duševních vlastností a dějů založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích" - Tardy
Kvalitativně nejvyšší úroveň interakční aktivity, monitorujících a řídících funkcí psychiky, jejíž dosažení je funkcí psychosociálních kontextů. Osobnost je produktem aktivní interakce mezi subjektem a vnějšími podmínkami. Osobnost není vrozená, u člověka se vytváří, a to hlavně prostřednictvím socioekonomických skutečností (vliv modifikován vnitřními předpoklady a kontextem životní existence). Jde o uvědomované řízení vnitřní a vnější aktivity subjektu. Osobnost je tvořivá, ne pouze adaptivní. Termín se používá pouze v souvislosti s člověkem. Určující jsou ústřední hodnoty jedince a jak se projevují i za vyhrocených situací.

Různé způsoby pojímání osobnosti (G. Allport)

Biofyzické definice

Osobnost je něco existujícího o sobě, obsaženého v poznávaném jedinci.
"Osobnost je víceméně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, učující její jedinečné přizpůsobení okolí" - Eysenck

Biosociální definice

Osobnost je něco existujícího ve vědomí pozorovatele
"Osobnost může být může být vystižena jako vjem či myšlenka vyplývající z toho, že jedinci mají své identity založené na vlastnostech chování, vykazující vnitřní příčinnou složku a mající určitou míru struktury a organizace." - Levy

Jedinec

Nejširší pojem, využívá se i k označování zvířat. Zahrnuje všechny úrovně genotypové i fenotypové stavby. Vyjadřuje nedělitelnost pohledu na zvláštnosti a vlastnosti člověka (celistvost ve všech úrovních).

Subjekt

Užší pojem, než jedinec. Označuje se jím nositel psychických jevů. Subjekt je charakteristický obsahem, povahou, strukturou a dynamikou psychických procesů, stavů a vztahů se zřetelem na interakční a autoregulační kontexty. Pojem je aplikovatelný i na zvířata prokazatelně schopná psychické činnosti.

Základní teorie osobnosti

Hlubinně orientované koncepce osobnosti

Psychoanalytická teorie osobnosti (Sigmund Freud)
Individuální psychologie osobnosti (Alfred Adler)
Analytická teorie osobnosti (Carl Gustav Jung)
Ego teorie osobnosti (Erik Erikson)
Ego-psychologická koncepce osobnosti (Henry Murray)
Sociokulturní teorie osobnosti (Karen Horney)
Osobnost v humanistické psychoanalýze (Erich Fromm)

Behavioristicky orientované přístupy k osobnosti

Osobnost v pojetí klasického behaviorismu (John B. Watson)
Osobnost v pojetí neobehaviorismu (Edward C. Tolman, Clark L. Hull)
Osobnost v pojetí subjektivního behaviorismu (John Dollard, Neal Miller, Eugene Galanter, C. H. Pribram)
Osobnost v radikálním behaviorismu (B.F.Skinner)
Sociálně kognitivní teorie osobnosti (Albert Bandura)
Osobnost v teorii sociálního učení (Julian B. Rotter)

Dispoziční přístupy k teorii osobnosti

Personologické pojetí osobnosti (William Stern)
Dispoziční teorie osobnosti (Gordon W. Allport)
Rysová teorie osobnosti (Raymond B. Cattel)
Teorie typů a rysů osobnosti (Hans J. Eysenck)
Lexikální přístupy k rysům osobnosti (Big Five)

Fenomenologické a humanistické koncepce osobnosti

Naplňování smyslu života osobnosti (Viktor E. Frankl)
Fenomenologická teorie osobnosti (Carl R. Rogers)
Humanistická teorie osobnosti (Abraham W. Maslow)

Kognitivní teorie osobnosti

Kognitivní teorie osobnosti (George A. Kelley)

Celostní modely osobnosti

Celostní přístup k osobnosti (Kurt Lewin)
Pojetí osobnosti v teorii ustanovky (Dimitri N. Uznadze)