Psychologie osobnosti

Verze z 4. 11. 2013, 15:58, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky) (→‎Osobnost)

Psychologie osobnosti je psychologická disciplína zaměřující se na zkoumání obecností a individuálních charakteristik ve vztahu ke konceptu osobnosti. Na základě teorií v rámci psychologie osobnosti vznikla řada osobnostních dotazníků. Výstupy této disciplíny tak značnou měrou přispívají jak k psychologické teorii (teoretický základ pro ostatní psychologické disciplíny, např. psychologie sportu), tak praxe (klinický přístup, diagnostika). V rámci poznávání osobnosti usilujeme o čtyři cíle:

  1. Popis (predikce)
  2. Výklad (explanace)
  3. Předpovídání (predikce)
  4. Ovlivňování

Předmět psychologie osobnosti

Psychologie osobnosti zkoumá individuální jednotu, vytvořenou z dílčích složek a vazeb duševního života. Předmětem psychologie osobnosti je pak osobnost, různé přístupy se však liší v uchopení tohoto konceptu a v jeho vymezování. Různá pojetí osobnosti:

Přístupy k poznávání osobnosti:

  • Biologický (člověk jako živočich, vzorem je biologie)
  • Experimentální (zkoumá duševní funkce a jejich projevy v chování, vzorem jsou přírodní vědy, např. fyzika a chemie)
  • Sociální (osobnost utváří a je utvářena sociálními vztahy)
  • Psychometrický (matematicky vyjádřená rekonstrukce osobnosti)

Základními znaky osobnosti jsou:

  1. Individualita (jedinečnost)
  2. Organizovanost (strukturace, intergrace)
  3. Vývoj na základě rozličných vlivů
  4. Konzistentnost (stabilita chování)

Osobnost

"Osobnost je individuální jednota člověka; je to jednota jeho duševních vlastností a dějů založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích" - Tardy
Kvalitativně nejvyšší úroveň interakční aktivity, monitorujících a řídících funkcí psychiky, jejíž dosažení je funkcí psychosociálních kontextů. Osobnost je produktem aktivní interakce mezi subjektem a vnějšími podmínkami. Osobnost není vrozená, u člověka se vytváří, a to hlavně prostřednictvím socioekonomických skutečností (vliv modifikován vnitřními předpoklady a kontextem životní existence). Jde o uvědomované řízení vnitřní a vnější aktivity subjektu. Osobnost je tvořivá, ne pouze adaptivní. Termín se používá pouze v souvislosti s člověkem. Určující jsou ústřední hodnoty jedince a jak se projevují i za vyhrocených situací.

Různé způsoby pojímání osobnosti (G. Allport)

  • Biofyzické definice
  • Osobnost je něco existujícího o sobě, obsaženého v poznávaném jedinci.
  • "Osobnost je víceméně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, učující její jedinečné přizpůsobení okolí" - Eysenck
  • Biosociální definice
  • Osobnost je něco existujícího ve vědomí pozorovatele
  • "Osobnost může být může být vystižena jako vjem či myšlenka vyplývající z toho, že jedinci mají své identity založené na vlastnostech chování, vykazující vnitřní příčinnou složku a mající určitou míru struktury a organizace." - Levy


Definice osobnosti podle obsahového důrazu (Linzey a Hall)

  • Souhrnnost
  • Osobnost je úhrn psychologických prvků jedince -> vypočítávání těchto prvků v definici
  • Jednota
  • Osobnost je vzorcem či zdrojem organizace za jednotlivými znaky jedince
  • „Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů v jedinci, které určují jeho charakteristické chování a myšlení.“ (Allport)
  • „Osobnost je individuum chápané jako integrace k seberealizaci v interakci se svým prostředím.“ - Říčan
  • Přizpůsobení
  • Osobnost je zvláštní způsob, jímž se jedinec přizpůsobuje podmínkám uvnitř i vně
  • Jedinečnost
  • Osobnost je to, co jedince psychologicky odlišuje od druhých
  • „Osobnost je jedinečný vzorec rysů, tj. trvalých způsobů, jimiž se jedinec liší od druhých.“ - Guilford
  • Podstata
  • Osobnost je to v člověku, co je pro něj nejpříznačnější z hlediska podstaty
  • „Osobnost je konečný produkt naší soustavy zvyků.“ - Watson


Definice osobnosti způsobem užití tohoto pojmu

  • „Osobnost je to, co dovoluje ředpovědět, co učiní osoba v určité situaci; zahrnuje všechno chování jedince, zjevné i vnitřní.“ (Cattel)
  • Osobnost konkrétně sestává ze souboru skórů či popisných výrazů, užitých k popisu studovaného jedince vzhledem k proměnným či dimenzím zaujímajícím ústřední místo v dané užité teorii.“ (Linzey, Hall)


Jádro osobnosti
Jedince lze charakterizovat pomocí klíčové psychologické kvality = jádra osobnosti. Já je určeno hlavně:

  • motivačním systémem
  • strukturou a kvalitou potencí
  • způsobem interakcí, autoregulace a vyrovnávání se se změnami
  • kým je a co je s to realizovat
  • kým by se měl stát
  • kým je s to se stát

Jedinec

Nejširší pojem, využívá se i k označování zvířat. Zahrnuje všechny úrovně genotypové i fenotypové stavby. Vyjadřuje nedělitelnost pohledu na zvláštnosti a vlastnosti člověka (celistvost ve všech úrovních).

Subjekt

Užší pojem, než jedinec. Označuje se jím nositel psychických jevů. Subjekt je charakteristický obsahem, povahou, strukturou a dynamikou psychických procesů, stavů a vztahů se zřetelem na interakční a autoregulační kontexty. Pojem je aplikovatelný i na zvířata prokazatelně schopná psychické činnosti.

Základní teorie osobnosti

Hlubinně orientované koncepce osobnosti

Behavioristicky orientované přístupy k osobnosti

Dispoziční přístupy k teorii osobnosti

Fenomenologické a humanistické koncepce osobnosti

Kognitivní teorie osobnosti

Celostní modely osobnosti

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologie_osobnosti&oldid=1064“