Usir

Usir (řecky Osiris) byl jedním z nejznámějších a nevýznamnějších staroegyptských bohů. Ohledně významu jeho jména existuje mnoho názorů a možných etymologií, ale zůstává stále nejasné.

Ikonografie a sféry vlivu

Usir jako vládce podsvětní říše

Usir byl vládcem podsvětní říše, a tedy smrti, sestupu do podsvětí a posmrtného soudu, ale především vzkříšení a obnovy života. Význam Usira a celkově usirovské koncepce posmrtného života vzrůstá běhěm vlády 5. dynastie.

Nejstarší zobrazení Usira pochází z 5. dynastie. Tehdy je zobrazen jako muž s božskou parukou, nicméně obvyke je zobrazován jako muž v mumiformní podobě, na hlavě mívá Bílou korunu Horního Egypta. Od Nové říše se objevuje s korunou atef, Bílou korunou doplněnou dvěma pery a beraními rohy. Mívá i další atributy královského úřadu jako např. důtky a žezlo. Jeho kůže je většinou černá nebo zelená, což souvisí s jeho chtonickými aspekty, a také vzkříšením, neboť se jednalo o barvy černého nilského bahna, země a nově vyrašivších rostlin. Dalším z jeho symbolů byl sloup džed, hieroglyf znamenající trvání a stálost, považovaný také za Usirovu páteř. U posmrtného soudu bývá zobrazen na podstavci ve tvaru hieroglyfu maat, znamenajícím řád maat, spravedlnost a pravdu. (s. 118 - 123)

Mýty a funkce

Usir se měl zrodit na místě zvaném Rasetau, což bylo označení pro memfidskou nekropoli na západním břehu Nilu, a přeneseně tedy pro říši mrtvých. Původně mohl být možná božstvem vegetace a plodnosti, který tak měl vztah k zemi a půdě, případně i nilskými záplavami, ale spojování Usira se zemědělstvím jako takovým se objevuje až v dobách pozdějších. (s. 118 - 123) Možná je tak původní charakter tohoto boha spojen spíše s královskou zádušní teologií. (s. 180 - 188)

Jeho původní charakteristiku není snadné určit, neboť během egyptských dějin se jeho charakter proměňoval a Usir na sebe přejímal různé další funkce a epiteta, případně do sebe asimiloval aspekty dalších božstev, zvláště těch, která měla nějaké vazby na podsvětí a smrt, např. Sokara nebo Chontamentiho, ale také Andžteje, boha uctívaného v Busiridě jako pozemského vládce, který byl po smrti vzkříšen, a který mívá totožné atributy jako později Usir.

Zřejmě nejznámějších Usirovým přívlastkem bylo jméno Wennefer (řecky Onofris), znamenající "Ten, který zůstává svěží/mladý/dobrý".

Identifikace panovníka a zemřelých s Usirem

Usir byl také spojován s panovníkem, který byl za života vtělením Hora a po smrti se stával Usirem. Už v Textech pyramid je Usir mnohokrát zmíněn, a také už zde je v mnohých říkáních ztotožňován s panovníkem.^[zdroj?] Později, kdy texty pro dosažení zásvětí nepoužíval už pouze panonvík, se z identifikace zemřelého s Usirem stává běžný koncept, který se udržel až do konce staroegyptských dějin.

Usir jako soudce v podsvětí

Už v Textech pyramid se objevuje motiv, že zemřelý (panovník) musí uniknout Usirovým nástrahám, a v Textech rakví se objevují Usirovi kati či Usirovi rybáři, kteří plní funkci vyslanců Usira^[zdroj?], a jejich úkolem je chytat zemřelé, kteří nemají dostatečné znalosti nebo morální kvality, a nemohou tak vstoupit do zásvětí. V některých textech se dokonce objevují prosby k Reovi, aby zemřelého před Usirem ochraňoval. (s. 118 - 123) V pozdější tradici vystupuje Usir jako nejvyšší soudce u pomsrtného soudu, před kterým musel každý zemřelý obstát.

Usirova smrt a vzkříšení

Narážky na usirovský mýtus se objevují už v Textech pyramid, nicméně jedná se jen o útržkovité informace (jejich kontext byl zřejmě Egypťanům dostatečně znám, a nebylo tedy třeba mýtus podrobně popisovat). Nejúplnější verzi příběhu známo od řeckého spisovatele Plútarcha, ta se ale zřejmě od původní varianty v mnoha aspektech liší.

Mýtus vypráví o zavraždění Usira jeho bratrem Sutechem, který jej zavřel do truhly či rakve a hodil do Nilu, případaně ještě rozsekal na 14 kusů. Jeho manželka a sestra Eset se ho spolu s jejich další sestrou Nebthet vydaly hledat. Pak jej Eset oživila pomocí kouzel a počala s ním jejich syna, boha Hora. Usir ovšem nebyl vzkříšen úplně, a tak zatímco se Eset s Horem skryli v houštinách delty před Sutechem, Thovt a Anup připravili Usira k pohřbu a přechodu do zásvětí. Tak se Usir stal vládcem říše mrtvých. K tomuto mýtu ovšem existuje mnoho různých variant, podle některých (např. dle pap. Salt 835) nebyl Usir zavražděn Sutechem, ale Gebem.

Spojitost se slunečním božstvem

Zvláště od Nové říše je Usir spojován s Reem a jeho každonočním putováním podsvětní říší. Usir je spojován s mrtvým tělem slunečního boha, a objevuje se pak v synkretické podobě jako Re-Usir. Héliopolskými kněžími byl Usir také začleněn do héliopolského Devatera v rámci místní kosmogonie.

Usir jako Orion

Staří Egypťané spojovali Usira také se souhvězním Orion, egyptsky Sah. Tato hvězda zůstává při své pouti nebesy sedmdestá dní pod obzorem, což Egypťané spojovali s dobou spočinutí zemřelého a dobou mumifikačních obřadů. Hvězda Sirius (egyptsky Sopdet),která vychází před Orionem, pak byla spjována s Usirovou manželkou Eset, která je vyvádí z podsvětí a vede k novému životu. (s. 197)

Usir a Atum na konci světa

Podle některých egyptských textů (např. Texty rakví 1130, Kniha mrtvých 175) se na konci světa opět vše propadne do praoceánu Nu, ve kterém zbydou jen Atum a Usir v podobě hadů. Přesný výklad těchto textů je ovšem nejasný.

Kult

Kromě významné spojitosti s královským úřadem je Usir už ve 4.dynastii doložen také na obětních formulích v soukromých hrobkách, a během 5. dynastie se vyskytje jako důležitý bůh zásvětí a zádušního kultu.

V mnoha egyptských městech byla uctívána místa Usirova pohřbu (případně místa, kde byla pohřbena někerá část jeho těla).

Často bývá Usir spojován především s dolnoegyptskými městy, jeho velmi častým titulem je např. "pán Džedu", tj. Busiridy. Právě v Busiridě se nacházel jeden z jeho nejstarších chrámů, doklady o něm jsou dochovány už z nápisů ze Staré říše. Bývá označován ale i jako "pán Abydu", a na vztah k Hornímu Egyptu ukazuje i jeho Bílá koruna. Hrobka panovníka 1.dynastie Džera, nacházející se v Abydu, byla považována za Usirův hrob a stala se významným centrem jeho kultu. V Abydu se nachází také Osireion, chrám vybudovaný panovníkem Sethim I., s podzemními místnostmi, které obklopuje voda. V souvislosti s abydoským kultem Usira se objevuje emblém jakési paruky s vysokými pery, vyzdvižený na tyči či holi, který byl později považován za Usirovu hlavu. V Abydu se také konala každoroční slavnost na počest Usira, přemáhajícího nepřátele.

Kultovní prostory spojované s Usirem se nacházely např. i v Karnaku, Memfidě, Héliopoli nebo Filae. (s. 197)

Během Nové říše se v pohřební výbavě objevuje tzv. Usirovo lože, dřevěná deska v podobě ležícího Usira, do jejíž vyhloubeného vnitřku se nasypala hlína, a do té se zaselo obilí, které po vyklíčení představovalo nový život a zmrtvýchvstání Usira i dotyčného zemřelého.

Od Nové říše bývá Usir spojován s posvátným býkem Apidem (Hapi), který byl považován za jeho ba. Se spojení Usira s Apidem později vzniklo synkretické božstvo Serapis.

Usirův kult byl později populární i mezi Řeky, kteří je spojovali s Dionýsem a Hádem. (s. 180 - 188)

Odkazy

Literatura

• Chassinat, É. G. : 1968 : Le mystere d'Osiris au mois de Khoiak. Caire: Institut Français d'Archéologie Orientale.
• Griffiths, J. G. 1966 : The origins of Osiris. Berlin: Hessling.
• Janák, J. 2009 : Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha: Oikoymenh.
• Janák, J. 2005 : Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
• Mojsov, Bojana 2005 : Osiris: death and afterlife of a god. 1. publ. Malden: Blackwell.
• O'Connor, D. B. 20009 : Abydos: Egypt's first pharaohs and the cult of Osiris. London: Thames & Hudson.
• Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
• Plútarchos, a J Griffiths. 1970 : Plutarch's De Iside et Osiride. Cardiff: University of Wales Press.
• Shalomi-Hen, R. 2006 : The writing of gods: the evolution of divine classifiers in the Old Kingdom. Wiesbaden: Harrassowitz
• Schilm, P. 1998 : Der Osiris-Mythos als Medium von Lebensfuhrung und Lebensdeutung. Hamburg: Verlag Dr. Kovac
• Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.