Informační věda a knihovnictví

(Státnicová otázka: Informační a knihovní věda a knihovnictví: vysvětlení pojmů, definice jejich vzájemného vztahu a zasazení do kontextu dalších oborů)

Knihovní věda je vědní obor zkoumající proces informační komunikace v knihovnách. Vytváří metodiku práce s informačními zdroji a zabývá se funkcí, organizací, správou a činností knihoven. Obvykle se chápe jako součást informační vědy.

Knihovnictví je vědní, studijní a praktický obor, jehož předmětem jsou všechny aspekty činnosti knihoven a knihovnictví. Jako vědní a studijní obor je součástí informační vědy.

Autor Josef Straka uvádí ve svém Terminologickém a výkladovém slovníku pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví následující definice. Knihovní věda je vědní obor sociální informatiky, který

• zkoumá proces informační komunikace dokumentových informací a specificky tu část užití či přirozeného fondu dokumentů ve společnosti, která je institucionalizována a probíhá zejména v knihovnách
• zpracovává metodiku a z technické informatiky aplikuje technologii této složky a části informační komunikace

Komplexní kategorií knihovní vědy je knihovna jako instituce společenského užití dokumentových informací a další, zejména subjektové a nástrojové kategorie, které jsou jejími prvky (čtenář, četba, knihovník, dokumentový fond, knihovní katalog, biblio-graficko-informační služba a jiné).

Knihovnictví je komplexní a tradiční pojmenování vědního, studijního a zejména profesního a praktického oboru. Zároveň se jedná o pojmenování dokumentové oblasti a informační komunikace.

Informační věda je mladá věda, která prochází bouřlivým rozvoje. Důsledkem je tedy nejednotné teoretické zázemí, terminologická nejednotnost a také vznikají nové koncepce oboru jako takového. Z pohledu Ústavu informačního studia a knihovnictví (ÚISK) je předmětem studia informační vědy informace a to ve smyslu svého obsahu. Zároveň vylučuje formu informace, kterou se zabývá informatika. Informační věda se dále zabývá obsahovými strukturami informací, vyjádřenými v konceptuálních modelech, zachycenými v syntaktické reprezentaci, zprostředkovanými informačními procesy v informačních systémech. V nejširším pojetí se informační věda dá vyjádřit jako věda o informaci (biologické, kulturní, fyzikální). V užším významu se jedná o vědu interdisciplinárního charakteru, která se zabývá zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti. Cílem je zabezpečit a racionalizovat sociální informační a komunikační procesy.

V rámci UISKu lze ještě definovat informační vědu v rámci studia nových médií, knihovní vědy a knižní kultury. Studia nových médií definují informační vědu v informační společnosti. Knihovní věda ve smyslu Library and Information Science představuje informační vědu v informačních institucích. Knižní kultura, neboli knihověda je reprezentována informační vědou v paměťových institucích.

Obsah informační vědy

Popisuje pohyb informace v lidské společnosti, jak se přenáší a přetváří informace. Jde o procesy modelování a přenášení těchto modelů pomocí jazyka s cílem vhodně ovlivnit reálnou skutečnost. Informace tu nejsou kvůli poznání samotnému, ale k prosazení se v reálné skutečnosti. Cílem je zabezpečení chodu společnosti, nastolení určité situace pomocí informace.

Oblast informační vědy

Původně bylo knihovnictví,chápáno především jako praktická činnost, kterou vykonávaly knihovny, či jako studijní obor. Od 2. poloviny 19. století se začal postupně vyvíjet teoretický obor knihovní věda. Ten zkoumal proces informační komunikace v knihovnách a obvykle je považován za součást informační vědy.

Obecně se dá předmět informační vědy určit jako věc, která se zabývá přenosem informací. Konkrétně se jedná o informace vyjádřené, komunikovatelné poznatky ve společnosti. Informační věda je věda, která popisuje pohyb informace v lidské společnosti. Týká se to především procesu vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací. Dále informační věda zkoumá, jak se přenáší informace, jak se vytváří a také se zabývá procesy modelování a přenášení těchto modelů pomocí jazyka. Obecně zkoumá informační věda několik základních oblastí, které se však rychle mění v kontextu rozvoje informační společnosti. Dochází k vytváření a vzniku informačních pramenů, dále pak probíhá přenos, oběh a šíření informací. Následně se jedná i zpracování, ukládání a vyhledávání informací. Hledání může probíhat v informačních fondech (např. kolekce, knihovny), či pomocí jazykových nástrojů komunikace informací a rolí člověka jako příjemce a zprostředkovatele informací. Informační věda se dá klasifikovat i jako teoreticko-praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahu mezi člověkem, informacemi a technologiemi.

Informační věda a další vědní obory

Širší pojetí informační vědy zahrnuje informaci jako jev a proces probíhající v lidském vědomí, dále informaci potenciální, tj. zaznamenanou jakýmkoliv znakovým systémem na jakémkoli hmotném nosiči a také procesy shromažďování, zpracovávání, uchovávání a šíření takových informací v informačních systémech. U každého oboru je uveden vždy jeden příklad. Informační věda je multioborová disciplína, která se prolíná do nejrůznějších oblastí jiných vědních oborů.

• sociologie – rozdělení společnosti dle přístupu k novým technologiím
• filosofie – etické aspekty nakládání s informacemi
• informatika – technická realizace komunikace
• psychologie – psychologické aspekty vztahu člověk a počítač
• pedagogika – teorie výchovy a vzdělávání
• politologie – rovný přístup k informacím
• právo – legislativní aspekty přístupu k informacím a jejich využívání
• lingvistika – lidský jazyk jako komunikační prostředek
• ekonomie – ekonomické aspekty rostoucí informační gramotností
• teorie komunikace – problematika přenosu, kódování a měření informace z matematického hlediska
• statistika – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod

Vývoj informační vědy

Glyn Harmon – tento vědec tvrdí, že informační věda se vyvinula z dokumentace, což je činnost spočívající v systematickém sběru, pořádání, vyhledávání a distribuci potenciální, tj. znakově zaznamenané informace a také z dokumentalistiky, která se začala formovat již v roce 1895. Dokumentalistika je teoretický i praktický obor, zabývající se systematickým sběrem, pořádáním, vyhledáváním a distribucí zaznamenaných informací (obvykle ve specifických vědních oborech či disciplínách). Dokumentalistika se chápe jako součást informační vědy.

Jiří Cejpek – naopak Jiří Cejpek zastával názor, že první náznaky zrodu informační vědy přinesl článek Vannevara Bushe „As we may think“, který vyšel v roce 1945. Bush v článku vyložil svou vizi o použití MEMEXu, podporujícího režim online v komunikaci mezi člověkem a počítačem. Samotný Bush ale připustil, že začátky informační vědy lze datovat již do období 669-630 let př. n. l. V té době asyrský král Aššurbanipal vytvořil z knih v podobě hliněných tabulek systematicky organizovanou sbírku zaznamenaných znalostí, zkušeností a představ starověkých lidí. Vývoj informační vědy je tedy spjat i s dějinami knihoven a knihovnictvím.

Podle Jiřího Cejpka informační vědu ovlivnily dva samostatné vývojové proudy lidského poznání:

1. humanitní a sociální Tento proud vychází ze zkušeností knihoven, archivů a jiných paměťových institucí. Od 2. pol. 19. století vyžadovala práce v knihovnách jistou profesionalitu. Vznikají knihovnické organizace, konkrétně první byla v roce 1876 American Library Association. První knihovnická škola na světě pak byla v roce 1887 Kolumbijská univerzita (NY).
2. matematicko-technický a kybernetický Původ tohoto proudu pochází z binární soustavy, matematické logiky, programování atd. Kybernetika jako taková se zrodila na konci 40. let 20. století, zakladatelem byl Norbert Wiener. Jedná se o obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení je chápáno jako informační proces a z toho pohledu existuje hluboká vazba mezi informacemi a řízením. Tento informační proces se uskutečňuje prostřednictvím příjmu, uchovávání, zpracování a předávání informace ve složitém dynamickém systému. Významné osobnosti jsou Vannevar Bush či Claude Shannon.

Ve 40. letech, po zrodu kybernetiky, dochází ke vzniku dalšího nového oboru, tzv. Computer Science, neboli věda o počítačích (informatika). Po 2. světové válce vývoj druhého proudu stále více ovlivnil proud první. Měl vliv i na terminologii, kdy se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací.

V 50. a 60. letech se poprvé objevil termín informační věda. Pojem information science se poprvé objevil na konci 50. let v USA. Došlo tak kvůli potřebě nového oboru, který by lépe definoval danou vědní oblast (knihovnictví bylo příliš úzké a informatika příliš jednostranná). V 60. letech je postupně nahrazen výrazem dokumentace. V roce 1968 v USA vznikla Americká společnost pro informační vědu (American Society for Information Science). Tato společnost vydávala Journal of the American Society for Information Science, od roku 2001 pak Journal of the American Society for Information Science and Technology.

Od 70. do 90. let dochází k dynamickému vývoji informační vědy. Důraz je kladen na spolupráci mezi přírodními a humanitními vědami. V Evropě probíhal spíše vývoj konzervativního a tradičního přístupu. Vlivem teorie dokumentace jsou zde stále zachovány pojmy jako dokument a dokumentace. Rámec teorie knihovnictví začínal být úzký, objevují se nová média pro přenos informací (rozhlas, televize atd.). Vývoj informační vědy, tedy obecné vědy o informaci, podpořil nový fenomém exploze informací, který je chápán jako společenský informační problém. V obou směrech se na vývoji podílely nejrůznější významné osobnosti:

Humanitní směr:

• Alfred Lotka (1880 - 1924)
• Augustin Merta (1914 - 2006)
• Brian Vickery (1918 - 2009)
• Derek De Solla Price (1922 - 1983)
• Eugene Garfield (1925)
• George Kingsley Zipf (1902 – 1950)
• Henri La Fontain (1854 – 1944)
• Jiří Cejpek (1928 - 2005)
• Jorge Hirsch (1953)
• Marshal Mc Luhan (1911 - 1980)
• Melvil Dewey (1851 – 1931)
• Paul Otlet (1868 – 1944)
• Peter Ingwersen (1947)
• Rafael Cappuro (1953)
• Richard Meier (1920 - 2007)
• Samuel Clemens Bradford (1878 - 1948)
• Shiyali Ramamrita Ranganathan (1892 - 1972)

Technický směr:

• Alan Turing (1912 – 1954)

• Claude Elwood Shannon (1916 – 2001)
• George Boole (1815 - 1864)
• John von Neumann (1903 – 1957)
• Norbert Wiener (1894 – 1964)
• Richard Stallman (1953)
• Tim Berners-Lee (1955)
• Vannevar Bush (1890- 1974)
• Vint Cerf a Robert E. Kahn (1943, 1938)

Východiska informační vědy

Informační věda je společensko-vědní disciplína, která zkoumá vlastnosti, struktury a chování sociálních informačních modulů. Zároveň se zabývá informačními procesy v lidských a lidmi vytvořených (umělých) informačních systémech. Informační věda je zároveň aplikace systémové vědy, která zkoumá systémy. Obor existuje přibližně od 60. let. Byl problém s označením informatika, častěji se používal termín VTEI – vědecko-technické a ekonomické informace.

Smyslem informační vědy je vytváření, zpřístupňování a využívání souborů symbolicky zaznamenaného poznání a optimalizace informačních procesů a zajištění kontinuity lidského poznání. Důvodem vzniku bylo množství informací, které rostlo po II. světové válce takovým způsobem, že byl již nutný samostatný obor, který bude zkoumat vývoj a zákonitosti komunikace informací.

Jedná se o mladou vědní disciplínu, zabývající se zpracováním informací, zejména analýzou, vyhodnocením, komprimací, syntézou, přetvářením a šířením obsahů dokumentů. Dále také zkoumá funkce, struktury a přenos informací, včetně řízení informačních systémů.

Informační věda má několik specifických vlastností. Splňuje základní premisy vědy a to společenskou potřebu, má předmět zkoumání (informační procesy), historii, vychovává specialisty, má vlastní metodu a zákonitosti. Informační věda je na rozhraní technických, humanitních a matematických disciplín (má integrační charakter). Mylně byla v ČR označována jako informatika. Informační věda je jak teoretická (jádrem je informace jako psychofyziolický proces, interakce člověka s vnějším světem a se sebou samým), tak praktická věda. Pojem informace, neboli sdělovati, tedy dodávat představu o něčem.

Východiska inf. vědy:

1. dokumentaristika – v roce 1895 zakládají belgičtí právníci Paul Otlet a Henry La Fontaine Mezinárodní bibliografickou asociaci (dnešní FID, Mezinárodní federace pro dokumentaci) a to za účelem shromažďování a utřídění celosvětové znalosti
2. technika – Vannevar Bush v roce 1945 vydal článek As we may think, kde jeho generace má možnosti zpřístupnit znalostí všech epoch, podmínkou je pouze existence výkonnějšího počítače (utilitární způsob vědění lidstva se mění společně s epochou)
3. komunikační vědy – došlo ke vzniku a rozvoji interdisciplinárních věd po II. světové válce (kybernetika, teorie rozhodování, teorie her, teorie systémů, počítačová lingvistika, sémiotika či sémantika)

Teoretická východiska informační vědy:

Filozofie, přírodní, humanitní vědy a interdisciplinární vědy, zabývající se informací z různých hledisek. Kromě filozofie sem patří např. neurofyziologie a neuropatologie, psychologie, pedagogika, andragogika, kulturologie, antropologie a sociologie, kybernetika, systémová teorie a jiné.

Ve 20. století především rozvoj a vznik věd (lingvistika, sémantika, semiologie,...), což lze označit jako 1. stavební kameny inf. vědy. Existovaly 3 hlavní vědní komplexy:

1. kybernetika (zakladatel Norber Wiener)
2. systémová analýza (Ludvik von Bartalanffy)
3. teorie informace (Shannon a Viewer) Další osobnosti byly Eugen Garfield – zakladatel SCI (Science Citation Index) či H. Berko a D. Engeipart – průkopníci systému „user friendly")

Vztahy k ostatním vědám

Průnik matematiky + inf. vědy přinesl matematické analýzy k popisu inf. procesů, mat. základy SW systémů, logické vztahy v rešeršních dotazech, měření efektivnosti inf. systémů, měření relevance a pertinence (nový + odpovídá dotazu). Spojení matematiky + lingvistiky přinesl strojový překlad, komputativní lingvistiku, kvantitativní lingvistiku, textologie (ot. sporného autorství).Průnik matematiky + inf. vědy + lingvistiky představil bibliometrii, scientometrii, terminologické zatížení textu, čtivost odborných textů, sémantická analýza, měření hodnoty informace.

Další vědy, na které se váže informační věda

• pedagogika (bibliopedagogika)
• psychologie (dotazníky, tvorba rešeršních dotazů, práce s uživatelem)
• sociologie, masová komunikace (vztah informace ke společnosti)
• filosofie, matematika, statistika,...
  • Pod matematiku a statistiku se dá zařadit také kybernetika, což je nauka o procesech a zákonitostech řízení (kybernos=kormidlo). Zakladatelem je Norber Wiener. Zařadit sem můžeme také informatiku, což je věda o počítačových systémech a práci s nimi.Objevuje se zde rozdíl mezi informační vědou a informatikou (information science není totéž co computer science).

Informační vědu lze chápat i v širším smyslu jako průnik filozofie a věd, které se zabývají informací na jedné straně a informatiky na straně druhé. Také lze použít definici průnik informatiky a aplikované informační vědy, či průnik filozofie a věd, zabývajících se informací na jedné straně a aplikované informační vědy na straně druhé.

Teoretická informační věda je nejdůležitější pro pochopení informační vědy. Dříve byl konglomerát různých vědních a technických oborů, zabývajících se z různých aspektů informací (až do začátku 70. let, kdy vznikla informační vědy). Teoretická informační věda by se měla pomocí komplexního přístupu (nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývat objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. Aplikovaná informační věda by měla z teoretického jádra čerpat poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů.

Odkazy

Použitá literatura

1. STRAKA, Josef. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posl. katedry vědeckých inform. a knihovnictví. Praha: Karolinum, 1990. ISBN 80-7066-324-3.
2. CEJPEK, Jiří a Jiří KÁBRT. Základy knihovnictví. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1956. Edice Národní knihovny v Praze.
3. CEJPEK, Jiří, Pravoslav KNEIDL a Ivan HLAVÁČEK. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
4. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X.
5. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Úvod do informační vědy. V Opavě: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Ústav informatiky, 2015. ISBN 978-80-7510-145-7.
6. CEJPEK, Jiří. Stručný přehled dějin českého knihovnictví. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1957. Učební texty vysokých škol.
7. CEJPEK, Jiří a Jiří KÁBRT. Základy knihovnictví. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1956. Edice Národní knihovny v Praze.
8. BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. Přeložil Michal LORENZ, přeložil Karel MIKULÁŠEK, přeložil Dana VÉVODOVÁ. Doubravník: Flow, 2017. ISBN 978-80-88123-10-1.

Související články

• Informační věda
• Informace
• informatika
• Teorie informace
• Kybernetika
• Komunikace
• Organizace

Klíčová slova

informační věda, knihovnictví, knihovní věda, knihověda, informace, teorie knihovnictví, informační studia