Psychologie osobnosti: Porovnání verzí
Řádek 30: | Řádek 30: | ||
* '''Biofyzické definice''' | * '''Biofyzické definice''' | ||
:* Osobnost je něco '''existujícího o sobě''', obsaženého v poznávaném jedinci. | :* Osobnost je něco '''existujícího o sobě''', obsaženého v poznávaném jedinci. | ||
− | :* ''"Osobnost je víceméně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, učující její jedinečné přizpůsobení okolí"'' - [[ | + | :* ''"Osobnost je víceméně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, učující její jedinečné přizpůsobení okolí"'' - [[Hans J. Eysenck|Eysenck]] |
* '''Biosociální definice''' | * '''Biosociální definice''' | ||
:* Osobnost je něco '''existujícího ve vědomí pozorovatele''' | :* Osobnost je něco '''existujícího ve vědomí pozorovatele''' | ||
Řádek 52: | Řádek 52: | ||
<br /> | <br /> | ||
<big>Definice osobnosti způsobem užití tohoto pojmu</big><br /> | <big>Definice osobnosti způsobem užití tohoto pojmu</big><br /> | ||
− | * „Osobnost je to, co dovoluje ředpovědět, co učiní osoba v určité situaci; zahrnuje všechno chování jedince, zjevné i vnitřní.“ (Cattel) | + | * „Osobnost je to, co dovoluje ředpovědět, co učiní osoba v určité situaci; zahrnuje všechno chování jedince, zjevné i vnitřní.“ ([[Raymond B. Cattel|Cattel]]) |
* Osobnost konkrétně sestává ze souboru skórů či popisných výrazů, užitých k popisu studovaného jedince vzhledem k proměnným či dimenzím zaujímajícím ústřední místo v dané užité teorii.“ (Linzey, Hall) | * Osobnost konkrétně sestává ze souboru skórů či popisných výrazů, užitých k popisu studovaného jedince vzhledem k proměnným či dimenzím zaujímajícím ústřední místo v dané užité teorii.“ (Linzey, Hall) | ||
<br /> | <br /> | ||
Řádek 111: | Řádek 111: | ||
:* Role, kterou člověk zaujme, patří k jeho sebevymezení | :* Role, kterou člověk zaujme, patří k jeho sebevymezení | ||
:* Kvantitativní vyjádření – stupeo zápalu pro roli; kvalitativní vyjádření – obsah role | :* Kvantitativní vyjádření – stupeo zápalu pro roli; kvalitativní vyjádření – obsah role | ||
− | '''Vývoj sebepojetí (Říčan podle Eriksonova pojetí vývojových stadií)''' | + | '''Vývoj sebepojetí (Říčan podle [[Erik Erikson|Eriksonova]] pojetí vývojových stadií)''' |
# Batolecí období – „Jsem to, co mohu svobodně dělat“ | # Batolecí období – „Jsem to, co mohu svobodně dělat“ | ||
# Předškolní období – „Jsem to, co učiním“ | # Předškolní období – „Jsem to, co učiním“ |
Verze z 25. 11. 2013, 11:34
Psychologie osobnosti je psychologická disciplína zaměřující se na zkoumání obecností a individuálních charakteristik ve vztahu ke konceptu osobnosti. Na základě teorií v rámci psychologie osobnosti vznikla řada osobnostních dotazníků. Výstupy této disciplíny tak značnou měrou přispívají jak k psychologické teorii (teoretický základ pro ostatní psychologické disciplíny, např. psychologie sportu), tak praxe (klinický přístup, diagnostika). V rámci poznávání osobnosti usilujeme o čtyři cíle:
- Popis (predikce)
- Výklad (explanace)
- Předpovídání (predikce)
- Ovlivňování
Předmět psychologie osobnosti
Psychologie osobnosti zkoumá individuální jednotu, vytvořenou z dílčích složek a vazeb duševního života. Předmětem psychologie osobnosti je pak osobnost (koncept s určitou strukturou a dynamikou), různé přístupy se však liší v uchopení tohoto konceptu a v jeho vymezování. Osobnost je během svého vývoje a rozvoje silně determinována různými vlivy - každý z vlivů se však v rozdílných teorií liší. Různá pojetí osobnosti:
- Založená na motivaci (Freud, Murray)
- Založená na učení (Watson, Dollard a Miller)
- Založená na sebeuvědomění (Frankl, Laing, May, Rogers)
- Založená na poznání (Kelley, Piaget)
- Založená na pojetí celostního psychologického pole sil a vztahů (Kurt Lewin, Joseph Murphy)
Přístupy k poznávání osobnosti:
- Biologický (člověk jako živočich, vzorem je biologie)
- Experimentální (zkoumá duševní funkce a jejich projevy v chování, vzorem jsou přírodní vědy, např. fyzika a chemie)
- Sociální (osobnost utváří a je utvářena sociálními vztahy)
- Psychometrický (matematicky vyjádřená rekonstrukce osobnosti)
Základními znaky osobnosti jsou:
- Individualita (jedinečnost)
- Organizovanost (strukturace, intergrace)
- Vývoj na základě rozličných vlivů
- Konzistentnost (stabilita chování)
Osobnost
"Osobnost je individuální jednota člověka; je to jednota jeho duševních vlastností a dějů založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích" - Tardy
Kvalitativně nejvyšší úroveň interakční aktivity, monitorujících a řídících funkcí psychiky, jejíž dosažení je funkcí psychosociálních kontextů. Osobnost je produktem aktivní interakce mezi subjektem a vnějšími podmínkami. Osobnost není vrozená, u člověka se vytváří, a to hlavně prostřednictvím socioekonomických skutečností (vliv modifikován vnitřními předpoklady a kontextem životní existence). Jde o uvědomované řízení vnitřní a vnější aktivity subjektu. Osobnost je tvořivá, ne pouze adaptivní. Termín se používá pouze v souvislosti s člověkem. Určující jsou ústřední hodnoty jedince a jak se projevují i za vyhrocených situací.
Různé způsoby pojímání osobnosti (G. Allport)
- Biofyzické definice
- Osobnost je něco existujícího o sobě, obsaženého v poznávaném jedinci.
- "Osobnost je víceméně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, učující její jedinečné přizpůsobení okolí" - Eysenck
- Biosociální definice
- Osobnost je něco existujícího ve vědomí pozorovatele
- "Osobnost může být může být vystižena jako vjem či myšlenka vyplývající z toho, že jedinci mají své identity založené na vlastnostech chování, vykazující vnitřní příčinnou složku a mající určitou míru struktury a organizace." - Levy
Definice osobnosti podle obsahového důrazu (Linzey a Hall)
- Souhrnnost
- Osobnost je úhrn psychologických prvků jedince -> vypočítávání těchto prvků v definici
- Jednota
- Osobnost je vzorcem či zdrojem organizace za jednotlivými znaky jedince
- „Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů v jedinci, které určují jeho charakteristické chování a myšlení.“ - Allport
- „Osobnost je individuum chápané jako integrace k seberealizaci v interakci se svým prostředím.“ - Říčan
- Přizpůsobení
- Osobnost je zvláštní způsob, jímž se jedinec přizpůsobuje podmínkám uvnitř i vně
- Jedinečnost
- Osobnost je to, co jedince psychologicky odlišuje od druhých
- „Osobnost je jedinečný vzorec rysů, tj. trvalých způsobů, jimiž se jedinec liší od druhých.“ - Guilford
- Podstata
- Osobnost je to v člověku, co je pro něj nejpříznačnější z hlediska podstaty
- „Osobnost je konečný produkt naší soustavy zvyků.“ - Watson
Definice osobnosti způsobem užití tohoto pojmu
- „Osobnost je to, co dovoluje ředpovědět, co učiní osoba v určité situaci; zahrnuje všechno chování jedince, zjevné i vnitřní.“ (Cattel)
- Osobnost konkrétně sestává ze souboru skórů či popisných výrazů, užitých k popisu studovaného jedince vzhledem k proměnným či dimenzím zaujímajícím ústřední místo v dané užité teorii.“ (Linzey, Hall)
Jádro osobnosti
Jedince lze charakterizovat pomocí klíčové psychologické kvality = jádra osobnosti. Já je určeno hlavně:
- motivačním systémem
- strukturou a kvalitou potencí
- způsobem interakcí, autoregulace a vyrovnávání se se změnami
- kým je a co je s to realizovat
- kým by se měl stát
- kým je s to se stát
Jedinec
Nejširší pojem, využívá se i k označování zvířat. Zahrnuje všechny úrovně genotypové i fenotypové stavby. Vyjadřuje nedělitelnost pohledu na zvláštnosti a vlastnosti člověka (celistvost ve všech úrovních).
Subjekt
Užší pojem, než jedinec. Označuje se jím nositel psychických jevů. Subjekt je charakteristický obsahem, povahou, strukturou a dynamikou psychických procesů, stavů a vztahů se zřetelem na interakční a autoregulační kontexty. Pojem je aplikovatelný i na zvířata prokazatelně schopná psychické činnosti.
Psychika a osobnost
- V psychologii osobnosti řešíme kvalitativně novou, integrovanou úrovep uvažování vnitřního neoddělitelného sepětí všech pro člověka příznačných psychických jevů
- výchozí hledisko - všechny psychické jevy jsou neoddělitelné od subjektu
- usilujeme o pochopení psychiky jako:
- dynamického interakčního systému, který se rozvíjí na bázi vrozených předpokladů
- interakčního prostředku a produktu realizace existence v sociálních kontextech
- psychika se realizuje v procesu aktivní interakce subjektu s podmínkami jeho existence
- rozhodující vazby a souvislosti mezi proměnnými:
- subjekt - podstata a povaha aktivit - podmínky jeho existence - subjekt
- proniknout do systému znamená:
- pochopit vztah mezi pojmem osobnost a psychikou vůbec
- řešit celý systém v souladu s tím, že se osobnost realizuje v bio-psycho-sociálních interakčních aktivitách
- do psychiky nejsme s to proniknout přímo ale jen zprostředkovaně na základě vnějších projevů v konkrétních situacích
Pojem Já
Vědomí – dvojí vztah Já
- Předmět (vědomí čeho)
- Subjekt (čí vědomí)
Chápání Já
- Hovorový jazyk – Já je činné (vnímající, hodnotící, rozhodující a činící)
- Mluvnicky první pád – Já, I nebo Ego, Ich, Moi
- Psychologické pojmosloví – Já je obrazem sebe (vnímané, hodnocené, chráněné a zdokonalované)
- Mluvnicky zvratná zájmena – Sebe, Me nebo self, selbat, soi
- William James – Já poznávajíc x Já poznávané
- Vnímání Já jako zážitek styčnosti
- V místě – vnímáme Já ve svém těle (uprostřed hlavy, v rovině očí atd.)
- V čase – Já má svou přítomnost, minulost a budoucnost, je v čase totožné
- V dění – já je jediný příjemce událostí a původce činů (co se děje, děje se mě)
Obraz Já - sebepojetí
- Základem je vjem a představa vlastní osoby – vlastního těla a vlastní osobnosti ve světě
- Je obsahovou zážitkovou strukturou vztaženou k nezávisle existující, nebo jen pomyslné skutečnosti
Význam obrazu já
- Zobrazení („Jsem...“)
- Člověk si o sobě utváři někdy přiměřený a jindy nepříměřený obraz
- Hodnocení („Mám být...“)
- Citový a značně složitý hodnotící vztah k sobě
- Vztah mezi tím jací jsme a jací chceme být (ideální já)
- Směřování („Chci být...“)
- Výzva, zdroj motivace, na rozdíl od hodnocení je tu i činné směřování, vůle
- Moc („Mohu učinit...“)
- Možnost dosáhnout určitého výsledku vlastní snahou a na vlastní zodpovědnost
- Role („Mám učinit...“)
- Role, kterou člověk zaujme, patří k jeho sebevymezení
- Kvantitativní vyjádření – stupeo zápalu pro roli; kvalitativní vyjádření – obsah role
Vývoj sebepojetí (Říčan podle Eriksonova pojetí vývojových stadií)
- Batolecí období – „Jsem to, co mohu svobodně dělat“
- Předškolní období – „Jsem to, co učiním“
- Školní období – Jsem to, co dovedu
- Dospívání – „Jsem to, čemu věřím“
- Mladá dospělost – „Jsem to, co miluji“
- Střední věk – Jsem to, co poskytuji
- Období zralosti – „Jsem to, co po mně zůstane.“
Vlivy působící na rozvoj sebepojetí
- Zkušenosti s druhými lidmi, s interakcí a se světem vůbec
- Rodinné prostředí
- Společenské stereotypy
- To co se dítě o sobě dozví na základě příslušnosti ke svému pohlaví, národnosti, věku a dalších skupinových znaků – co je od něj očekáváno
- Nové zkušenosti
Úloha sebepojetí
- Nástroj orientace
- Obraz sebe je jakousi „osobní mapou člověka“ a je součástí osobní mapy světa
- Stabilizátor činnosti (ustalovací působení v duševní činnosti člověka)
Obrany sebepojetí
- Vytěsnění
- úmyslné = potlačení, neúmyslné = vytěsnění (represe)
- utlumení projevu vlastních pohnutek
- Úplné vytěsnění = zapomenutí
- Regrese
- Únik před současnou úzkostí, tísní nebo frustrací k takovému dřívějšímu stavu, aby člověk měl menší schopnosti a dovednosti, méně zodpovědnosti a tak více podpory okolí
- Projekce
- Účelný sklon ke vcítění do nevyjádřených citů a myšlenek druhých lidí
- Využívá se k odvrácení určitého prvku sebeuvědomění, který je s vlastním sebepojetím neslučitelný a vyvolává úzkost
- Izolace
- Schopnost člověka oddělit obsah poznání od citu, který vyvolává
- Racionalizace
- Logický rozbor jednotlivých stránek situace, hledá se nejprospěšnější postup jednání
- Somatizace
- Citové stavy se mohou projevit i tělesnými příznaky (Freud)
- Odčinění
- Nutkavý čin, kterým má být zabráněno uvědomění nepřijatelné pohnutky či myšlenky, nebo vyvážen její výskyt
- Reaktivní výtvor
- Neuvědomělé nahrazení nepřijatelného citu nebo sklonu žádoucím, zpravidla opačným
- Přesunutí
- Původní nepřijatelné pudové sklony jsou přesunuty do jiné oblasti
- Jednou z možností je i sublimace (přesunutí do společensky kladně hodnocených činností)
Osobnost a psychologický model osobnosti
- Model je hmotný nebo pomyslný útvar vybraný nebo vytvořený tak, aby se ve zvoleném ohledu shodoval s originálem
- V psychologii je modelovaným útvarem osobnost nebo jeho složka
- modelem je pak ucelená soustava prvků a vztahů mezi nimi, která je našemu zkoumání přístupnější, a přitom máme za to, že ve zkoumaném ohledu funguje stejně jako osobnost
Zkoumají se:
- podstatné komponenty
- principy vazeb mezi nimi
- fungování systému jako celku
Modely by měly:
- zahrnovat klíčové souvislosti, kvality a aspekty na dostatečně konkrétní a současně i zobecněné úrovni
- být vědecky konzistentní, smysluplné a využitelné
- být empiricky ověřitelné do té míry, že lze vyslovit reálný předpoklad pronikání do struktury
Potíže při modelování osobnosti
- individuální rozrůzněnost
- dynamický projev – subjektivní způsob vnímání, vztah mezi aktivitami a okolnostmi jejich vzniku
- metodologické obtíže – nepřímé postihování, zprostředkovaně přes projevy osobnosti
- Pokud pronikáme do osobnosti analýzou vnějších projevů, je nutné zahrnout i činnost, bereme pak v úvahu, že:
- vše co se týká činnosti, je spojeno s psychikou
- psychické jevy, projevující se činností, mají své příčiny
- musíme studovat smysluplné celky (psychické jevy se utvářejí jen v aktivním procesu interakce s podmínkami)
Základní teorie osobnosti
Hlubinně orientované koncepce osobnosti
- Psychoanalytická teorie osobnosti (Sigmund Freud)
- Individuální psychologie osobnosti (Alfred Adler)
- Analytická teorie osobnosti (Carl Gustav Jung)
- Ego teorie osobnosti (Erik Erikson)
- Ego-psychologická koncepce osobnosti (Henry Murray)
- Sociokulturní teorie osobnosti (Karen Horney)
- Osobnost v humanistické psychoanalýze (Erich Fromm)
- Osobnost utvářená mezilidskými vztahy (Harry S. Sullivan)
- Role self a chtění v utváření osobnosti (Otto Rank)
Behavioristicky orientované přístupy k osobnosti
- Osobnost v pojetí klasického behaviorismu (John B. Watson)
- Osobnost v pojetí neobehaviorismu (Edward C. Tolman, Clark L. Hull)
- Osobnost v pojetí subjektivního behaviorismu (John Dollard a Neal Miller, Eugene Galanter, C. H. Pribram)
- Osobnost v radikálním behaviorismu (B. F. Skinner)
- Sociálně kognitivní teorie osobnosti (Albert Bandura)
- Osobnost v teorii sociálního učení (Julian B. Rotter)
Dispoziční přístupy k teorii osobnosti
- Personologické pojetí osobnosti (William Stern)
- Dispoziční teorie osobnosti (Gordon W. Allport)
- Rysová teorie osobnosti (Raymond B. Cattel)
- Teorie typů a rysů osobnosti (Hans J. Eysenck)
- Lexikální přístupy k rysům osobnosti (Big Five)
Fenomenologické a humanistické koncepce osobnosti
- Naplňování smyslu života osobnosti (Viktor E. Frankl)
- Fenomenologická teorie osobnosti (Carl R. Rogers)
- Humanistická teorie osobnosti (Abraham H. Maslow)
Kognitivní teorie osobnosti
- Kognitivní teorie osobnosti (George A. Kelley)
- Osobnost jako kognitivní schéma (Ulrych Neisser)
Celostní modely osobnosti
- Celostní přístup k osobnosti (Kurt Lewin)
- Pojetí osobnosti v teorii ustanovky (Dimitri N. Uznadze)