Trvalý identifikátor

Obrázek č. 1 Pracovní schéma sítě trvalých identifikátorů informačních entit (BRATKOVÁ, 2007) Vnitřní (bílý) okruh = oblast tvůrců, výrobců a distributorů informací (autoritních entit); Střední (zelený) okruh = oblast tvůrčích děl - abstrakcí; Vnější (modrý) okruh = oblast vyjádření tvůrčích děl; Okolí = oblast zhmotnění tvůrčích děl (publikací)

Identifikátor (anglicky identifier) je stručná informace, nezřídkakdy vyjádřená v člověku těžko zapamatovatelném formátu, jejímž účelem je poskytnout přirozené nebo umělé inteligenci (lidské bytosti nebo počítačovému programu) prostředek ke vzájemnému odlišení jednotlivých entit stejné třídy objektů. Trvalý identifikátor zahrnuje stručný přehled základních trvalých identifikátorů informačních entit, jež jsou globálně užívány v soudobých informačních systémech včetně komunikace informací v síti Internet.[1] Obecně platí, že identifikátor je nutné chápat jako konvenci (zvyklost) či jako sociální dohodu a konkrétní hodnota identifikátoru je pak závislá na charakteru organizace, která ho vytváří, udržuje a přiděluje [COYLE, 2006, s. 428]. Identifikace informační entity jakéhokoliv druhu či typu patří v současném období k velmi významným informačním operacím.[2]

Již dávno nepostačují k identifikaci, jež je zpravidla vždy součástí dalších informačních procesů a operací, jenom tradiční informační znaky informačních entit (autor, název, nakladatel, rok vydání, název edice apod.)[2]

Společnost již několik desetiletí využívá k přesnější identifikaci těchto entit specifické identifikační informační znaky, jimž se jednoduše říká identifikátory. V podobě specificky tvořených či generovaných řetězců (skládajících se číslic, písmen nebo symbolů) zastupují definovanou informační entitu v různých informačních procesech.[2]

Prakticky ve všech informačních systémech se v současnosti využívá velkého množství identifikátorů lokálního významu. Trvalé identifikátory, které jsou určené zejména pro potřeby jednoznačné identifikace digitálních objektů (DOI, HDL, URN, PURL, ARK a popřípadě i jiné), jsou v pracovním schématu prezentovány zároveň ve skupině vyjádření tvůrčích děl a také ve skupině zhmotnění tvůrčích děl (publikací apod.). Schéma na obr. č. 1 ale tyto identifikátory představuje také ve skupině tvůrčích (abstraktních) děl (přerušovanou čarou), protože publikovaná dokumentace prakticky ke všem systémům těchto identifikátorů je takto deklaruje - viz například dokumentace k identifikátoru DOI [International DOI Foundation, 2007]. Samotné abstrakce v digitální formě neexistují, budou proto vždy reprezentovány zdrojem typu metadatový záznam.[2]

V rovině mezinárodní komunikace informací v digitální době pak na značném významu nabývají takové identifikátory, které jsou v globálním rámci jednoznačné či jedinečné a zejména trvalé (angl. persistent). Hovoříme o trvalých identifikátorech informačních entit. Hrají důležitou roli v zabezpečení potřebné interoperability (tj. schopnosti systémů vzájemně si poskytovat služby a efektivně spolupracovat) informačních systémů v prostředí počítačových sítí. Představme si základní trvalé identifikátory informačních entit, jež jsou globálně užívány v soudobých informačních systémech včetně komunikace informací v síti Internet. Jedná se o vybrané mezinárodní standardní identifikátory informačních entit a o vybrané trvalé identifikátory informačních entit (zejména digitální).[2]

Mezinárodní trvalé (standardní) identifikátory

K již dobře známým identifikátorům mezinárodního charakteru (ISBN, ISSN) přibyla řada dalších, které pomáhají jednoznačně a trvale identifikovat nejen další typy tradičních bibliografických či knihovních entit (ISMN, ISRN, EAN), ale i novodobé netradiční bibliografické entity, jakými jsou digitální zdroje zpřístupňované v prostředí počítačových sítí (DOI, URN, PURL, ARK aj.), nebo také jiné informační entity dosud běžně nezpracovávané, jakými jsou abstraktní tvůrčí díla (ISWC, ISAN, ISTC aj.), vyjádření tvůrčích děl (ISRC) nebo sami tvůrci, výrobci a distributoři informací (ISADN, ISNI aj.).[2]

Identifikátory autoritních entit

Myšlenka o přidělování mezinárodního standardního čísla, které by jednoznačně identifikovalo autoritní entity (fyzické osoby a korporace, popř. i další entity) v rámci autoritních záznamů, vznikla na půdě organizace IFLA již v 70. letech 20. století. Koncepce vytvoření a zavedení Mezinárodního standardního čísla pro autoritní data ISADN (International Standard Authority Data Number) byla později rozvíjena v 80. letech. Jeden z existujících modelů mezinárodního čísla ISADN byl navržen francouzskými odborníky v 80. letech 20. stol. [WILLER, 1996]. Číslo mělo obsahovat celkem 13 znaků (arabských číslic a písmen latinské abecedy). Mělo se skládat ze čtyř částí: [2]

  1. zdroje čísla autoritní entity a zároveň autoritního záznamu,
  2. údaje o národnosti/zemi autoritní entity,
  3. jazyka užívaného v dílech entity,
  4. pořadového čísla autoritního záznamu přiděleného v rámci organizace, která by záznam vytvořila.

Nejnovější návrh modelu tohoto identifikátoru s pozměněným označením INSAN (International Standard Author Number) byl publikován americkými odborníky v letech 1999-2000.[2]

  • Identifikátor IPI popř. IPIN

IPI, resp. IPIN (Interested Parties Information Number), identifikátor tzv. zainteresovaných stran IPI je globálním identifikátorem fyzických osob a korporací, jež jsou v roli tvůrců děl (skladatelů, textařů, interpretů, režisérů, spisovatelů aj.) nebo majitelů jednotlivých typů práv (autorských a jiných) k těmto dílům. Identifikátor IPI je v rámci systému CIS přidělován na základě interních metodik, a to v rámci databáze, kterou provozuje Švýcarská společnost pro správu autorských práv hudebních děl SUISA (Swiss Society for the Rights of Authors of Musical Works).[3]

  • Identifikátor ISNI (původně ISPI) - mezinárodní standardní identifikátor jména (anglicky International Standard Name Identifier, francouzsky Code international normalisé des noms, zkráceně ISNI) je trvalý Identifikátor určený k jednoznačné a globální identifikaci tzv. „veřejných identit“, tj. jmen fyzických osob (včetně fiktivních osob) a korporací, které jsou v roli tvůrců, producentů, vydavatelů, distributorů nebo správců intelektuálních obsahů (děl).

Identifikátor ISNI je kodifikován mezinárodní normou ISO 27729 (20. 7. 2010 byl zveřejněn návrh mezinárodní normy ISO/DIS 27729, 24. 11. 2011 byla publikována oficiálně první verze normy a 6. 3. 2012 zatím poslední verze.[4]

Mezinárodní norma byla původně od roku 2006 připravována pod názvem Mezinárodní standardní identifikátor strany (angl. International Standard Party Identifier, zkráceně ISPI), v roce 2007 však došlo s ohledem na zpřesnění identifikovaných entit ke změně na název ISNI. Norma byla připravena pracovní skupinou (WG 6) příslušné Technické komise a subkomise (TC 46/SC 9) Mezinárodní organizace pro normalizaci (anglicky International Organization for Standardization, zkráceně ISO).[5]

Organizaci systému ISNI tvoří tři subsystémy: [5]

    • Registrační autorita - (anglicky Registration authority, zkráceně RA) - tuto funkci plní Mezinárodní agentura ISNI

(ISNI International Agency, ISNI-IA), která je konsorciem 6-ti členů reprezentujících společnosti pro správu autorských práv a knihovny celého světa: ( CISAC, IFRRO, CARB, ProQuest, Síť OCLC, neboli Systém souborného katalogu knihovnické sítě OCLC [6] - Síť OCLC plní specifickou roli Přidělující agentury, Konference evropských národních knihovníků, anglicky Conference of European National Librarians (CENL) - zastoupena Britskou knihovnou, BL a Národní knihovnou Francie, BnF ).

    • Registrační agentury ISNI (Registration Agencies, RAGs) jsou ustanovovány registrační autoritou/Mezinárodní agenturou

ISNI. Může jí být organizace reprezentující nějaké území nebo obchodní oblast, jako je knižní vydavatelský průmysl, hudební průmysl aj. RAGs budou vyřizovat přidělování čísel ISNI na základě žádostí žadatelů.

    • Verifikační agentury ISNI (Verification Agencies) jsou ustanovovány Registrační autoritou ISNI. Plní funkci

specializovaných srovnávacích služeb pro registrační autoritu/ISNI-IA a jí budovanou referenční databázi (zajišťuje Síť OCLC,[5] anglicky Online Computer Library Center).[6]

Identifikátory tvůrčích děl

Identifikátory vyjádření děl

Identifikátory zhmotnění děl

ISSN-L je jedinečný identifikátor pro všechny verze kódu, který obsahuje stejný obsah napříč různými médii. Podle normy ISO 3297: 2007, dále jen "spojující ISSN (ISSN-L)" poskytuje mechanismus pro umísťování nebo propojení mezi různými mediálními verzemi stejného pokračujícího zdroje.

ISSN-L je jedno číslo ISSN mezi stávajícím číslem ISSN, takže nedojde ke změně použití nebo postoupení "obyčejným" číslem ISSN; je založen na ISSN z první zveřejněné mediální verze publikace. V případě, že tisk a on-line verze publikace jsou zveřejněny ve stejný čas, ISSN tiskové verze je zvolena jako základ pro ISSN-L.

S ISSN-L je možné určit jediný ISSN pro všechny tyto mediální verze titulu. Použití ISSN-L usnadňuje vyhledávání, získávání a dodávání napříč všemi mediálními verzemi služeb, jako je OpenURL, knihovní katalogy, vyhledávače nebo znalostní báze.[7]

  • ISRN
  • EAN
    • Čárový kód EAN pro označování knižních publikací
    • Čárový kód EAN pro označování seriálových publikací

Trvalé identifikátory pro digitální objekty (entity)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Identifikátor. cs.wikipedia.org. [cit. 2017-02-19] Dostupný z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Identifik%C3%A1tor
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 BRATKOVÁ, Eva. Síť trvalých identifikátorů informačních entit [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, prosinec 2007 [cit. 2016-10-22]. 53 s. Formát PDF. Elektronické studijní texty ÚISK.
  3. ↑ BRATKOVÁ, Eva. Systém globální identifikace tvůrců, výrobců a distributorů obsahů zahajuje svoji činnost. In INFORUM 2011: 17. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha, 24.–26. 5. 2011 [online]. Praha : Albertina icome Praha, 2011 [cit. 2017-01-22]. ISSN 1801-2213. Dostupný z: Systém globální identifikace tvůrců, výrobců a distributorů obsahů zahajuje svoji činnost
  4. ↑ ISO 27729:2012. Information and documentation – International Standard Name Identifier. Geneva: International Organization for Standardization, 2012-03-06. [cit. 2016-10-23]. 15 s. International Standard. Dostupný z: International Standard
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 Mezinárodní standardní identifikátor jména. cs.wikipedia.org [online]. Dostupné z: http://www.iso.org/iso/iso_catalogue/catalogue_tc/catalogue_detail.htm?csnumber=44292
  6. ↑ 6,0 6,1 Charakterizujte a porovnejte nejvýznamnější univerzální dokumentografické systémy USA, jejich databáze a služby. wikisofia.cz [online]. Dostupné z: Charakterizujte a porovnejte nejvýznamnější univerzální dokumentografické systémy USA, jejich databáze a služby
  7. ↑ International Standard Serial NumberInternational Standard Serial Number. en.wikipedia.org. Dostupný z: https://en.wikipedia.org/wiki/International_Standard_Serial_Number#Linking_ISSN

Použitá literatura

Doporučená literatura

Externí odkazy

Související články

Zdroje obrázků

  • BRATKOVÁ, Eva. Síť trvalých identifikátorů informačních entit [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, prosinec 2007 [cit. 2016-10-22]. 53 s. Formát PDF. Elektronické studijní texty ÚISK.

Klíčová slova

ISADN, ISWC, ISAN, INSAN, ISNI, CISAC, ISWC, ISAN, ISTC, ISRC, ISBN, ISMN, ISSN, ISSN-L, ISRN, EAN, URI, URN, HDL, DOI, PURL, AKR

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Trvalý_identifikátor&oldid=55899“