Digitální knihovny v oblasti kulturního dědictví – výběr a charakteristika dvou zástupců

Základní definice

Digitální knihovna

Dle definice TDKIV je digitální knihovna integrovaný systém zahrnující soubor elektronických informačních zdrojů a služeb umožňující získávání, zpracovávání, vyhledávání a využívání informací v tomto systému uložených. Digitální knihovny jsou zpřístupňovány prostřednictvím počítačových sítí. Účelem budování digitální knihovny je poskytnout uživatelům možnost jednotného přístupu k digitálním anebo digitalizovaným dokumentům, případně i k sekundárním informacím o tištěných primárních zdrojích, uložených ve fondu knihovny. Digitální knihovnou může být jak malá osobní knihovna, tak velká distribuovaná sbírka dokumentů podobající se knihovně, archivu, galerii nebo muzeu. Obsahem digitálních knihoven nejsou jen textové informace (knihy, časopisy, rukopisy apod.), ale také obrazové materiály (fotografie, obrazy, mapy apod.), zvukové nahrávky, video, filmy, báze dat, software či trojrozměrné objekty.

Konkrétní výhody digitální knihovny:

• umožňuje přístup k dokumentům 24 hodin denně,
• umožňuje přístup k informacím takřka bezprostředně bez ohledu na vzdálenost, která uživatele dělí od počítače, na kterém jsou informace uloženy
• umožňuje současný přístup více uživatelům ke stejnému dokumentu, který knihovna vlastní v jediném exempláři
• digitalizace chrání ohrožené exempláře tím, že nedochází k jejich fyzickému půjčování. Dochází tak tedy k ochraně knihovního fondu.
• dokumenty v digitální knihovně mohou být volně organizovány do tematických (virtuálních) sbírek
• rychlejší a efektivnější vyhledávání a prohlížení obsahu
• možné sdílení digitálního obsahu celosvětově
• rychlejší a snazší aktualizování obsahu

Digitální a klasické knihovny

Potenciální možnosti digitálních knihoven jdou nad rámec možností klasických knihoven s fyzickými dokumenty a projevují se např. možnostmi neomezené globální integrace digitálních repozitářů v celosvětovém měřítku, novými formami a formáty informací, možností permanentní aktualizace informace uložené v digitální knihovně nebo zcela novými typy služeb (přeformátováváním dokumentů do různých formátů či jazykových verzí, vytvářením složených děl, vyjednáváním autorských a přístupových práv aj.). Přes tyto a další odlišnosti mají oba typy knihoven řadu shodných rysů:

• systematicky budovanou sbírku datových objektů
• obsahovou analýzu datových objektů ve sbírkách a z ní vyplývající soubory metadatových struktur (katalogy, rejstříky, indexy, tezaury)
• množinu služeb (přístupové metody, správa dat, akvizice, vyhodnocování, referenční služby)
• tematické zaměření
• sledování kvality
• dlouhodobé uchovávání materiálu

Digitální knihovny v oblasti kulturního dědictví

Kulturní dědictví je vše, co člověk v minulosti vytvořil a co mělo vliv na rozvoj kultury a vykazuje to jistou kulturní a "památkovou hodnotu". Kulturní dědictví můžeme rozdělit na materiální a nemateriální. Nemateriální zahrnuje vše, co nemá hmotnou podstatu, předává se z generace na generaci a může se měnit v závislosti na vnějším prostředí.

Mezi nemateriální kulturní dědictví řadíme:

• myšlenky, rčení, citáty, přísloví
• interpretační umění (např. hudba)
• společenské zvyklosti, tradice, zvyky
• vědomosti a zkušenosti
• dovednosti v tradičních řemeslech

Materiální kulturní dědictví zahrnuje památky a jiné hmotné výtvory člověka.

Patří sem:

• architektura,
• sochařství,
• malířství a grafika,
• užitné umění (např. keramika, sklářství),
• literatura.

Mezi paměťové instituce zabývající se digitalizací kulturního dědictví patří:

• UNESCO: Memory of the World: je program UNESCO, který byl zahájen r. 1992 jako program ochrany a záchrany světového kulturního dědictví uchovaného v dokumentech.
• World Digital Library: projekt mezinárodní neziskové digitální knihovny pod správou UNESCO a Kongresové knihovny. Zpřístupňuje staré rukopisy, mapy, vzácné knihy, notové záznamy, nahrávky, filmy, fotografie atd.
• Digital Public Library of America: americký projekt zaměřený na poskytování veřejného přístupu k digitálním fondům s cílem vytvořit rozsáhlou veřejnou digitální knihovnu.
• Hathi Trust Digital Library: rozsáhlé společné úložiště digitálního obsahu z výzkumných knihoven, včetně obsahu digitalizovaného prostřednictvím digitalizačních iniciativ Google Books a Internet Archive a obsahu digitalizovaného lokálně knihovnami.
• Kramerius: digitální knihovna pro zpřístupnění digitalizovaných dokumentů a kulturního dědictví.
• Špalíček: digitální knihovna kramářských tisků. Najdeme v ní digitální kopie tisků ze 17. - 19. století. Umožňuje prohlížet a prohledávat téměř 4000 drobných tisků a špalíčků – podomácku vázaných knížek kramářských písní, modliteb a dalších tisků.

Europeana

Europeana logo

Europeana je evropská digitální knihovna, která tvoří rozhraní k milionům knih, obrazů, filmů, muzejních předmětů a archiválií, které byly digitalizovány po celé Evropě. Do Europeany přispělo více než 3000 institucí z celé Evropy. Mezi nimi jsou mezinárodně známá jména jako Rijksmuseum v Amsterodamu, British Library a Louvre. K dispozici jsou digitální dokumenty z národních i regionálních archivů, muzeí a knihoven členských zemí Evropské unie. Uživatelé tak mají možnost prozkoumat evropské kulturní a vědecké dědictví od pravěku až po současnost. Europeana byla spuštěna v listopadu 2008 jako modelový projekt evropské brány umožňující uživatelům internetu vyhledávání a přímý přístup k digitalizovaným knihám, mapám, malbám, novinám, fotografiím, fragmentům filmových děl a všem druhům audiovizuálních dokumentů ze sbírek evropských kulturních institucí.

Digitální objekty, které může uživatel na portálu Europeany najít, nejsou uloženy v centrálním počítači. Zůstávají v konkrétní kulturní instituci, která je umístí na svých sítích. Europeana shromažďuje související informace, nebo metadata, včetně malých obrázků. Uživatel informace zobrazí v této formě, a pokud chce získat přístup ke kompletnímu obsahu, může přejít na stránku původní instituce a zobrazit si veškeré dostupné informace. V současné době přispívá více než 3.000 institucí ze všech zemí EU, a to prostřednictvím svých agregátorů. Manuscriptorium poskytuje záznamy do TEL (The European Library), což je agregátor Europeany, a to znamená, že digitalizované dokumenty Manuscriptoria jsou přístupné i v rámci Europeany. Webové stránky digitální knihovny Europeana jsou dostupné zde.

Základní informace o digitální knihovně Europeana:

• Provozovatel: Europeana Foundation v Nizozemsku
• Spuštění: 2008
• Vyhledávání podle: druhu dokumentu, země, jazyka, agregátorů, institucí atd.
• Obsahuje: více než 50 milionů digitalizovaných položek, z toho více než 700 tisíc z České republiky. Položky jsou ve formě obrazových, textových, zvukových a video souborů.
• Vznik: z iniciativy Evropské komise
• Největšími přispěvatelé z ČR: Národní památkový ústav, Národní knihovna ČR, Národní filmový archiv a mnoho dalších.

Manuscriptorium

Manuscriptorium - logo

Manuscriptorium je volně dostupná digitální knihovna, která pomocí propracovaných rešeršních nástrojů umožňuje snadný přístup k soustředěným informacím o historických fondech. Cílem projektu je zpřístupnit existující digitální obsah pomocí jednotných nástrojů tak, aby byl co nejlépe dostupný, a proto digitální knihovna agreguje dokumenty mnoha významných institucí nejen ze zemí Evropské Unie. Slouží jako nejsnadnější cesta pro zjištění informací o fyzickém dokumentu, nebo přímo k zobrazení jeho digitální kopie dokumentu.

Manuscriptorium chce být specializovanou platformou pro staré rukopisy s jednodušším přístupem pro veřejnost a tím pádem zjednodušit práci výzkumných pracovníků a badatelů z celého světa. Má tak za cíl zpřístupnit pět milionů stran dokumentů z 90 evropských institucí. Na internetu nezpřístupňuje pouze digitalizované rukopisy a staré tisky, ale i informace o historických knižních fondech, jako například studie a další elektronické dokumenty. Používá harvesting metadat v rámci komunikace s dalšími repozitáři spolupracujících institucí. V současné době je použit pro Manuscriptorium nově vytvořený formát TEI P5, který slouží jako interní standard a výměnný formát. Katalog se nazývá OKHF (Otevřený Katalog Historických Fondů) a obsahuje metadata o fyzických dokumentech ve formátu XML. Digitalizované dokumenty jsou přístupné na datových úložištích Národní knihovny, ale i na úložištích vzdálených partnerů v rámci digitální knihovny. Provozovatelem je Národní knihovna, s tím, že se jedná se o jeden z jejich projektů. Mezi další projekty patří digitální knihovna Kramerius a Webarchiv. Webové stránky digitální knihovny Manuscriptorium jsou dostupné zde.

Základní informace o digitální knihovně Manuscriptorium:

• Provozovatel: Národní digitální knihovna
• Datum spuštění: 2003
• Jazyk rozhraní: anglický a český jazyk
• Vhodná pro: badatele kulturních a historických institucí, studenty, učitele a laiky
• Je subagregátorem Europeany pro oblast historických fondů
• Uživatelské rozhraní bylo navrženo ke snadnému vyhledávání a prohlížení dokumentů
• Umožňuje vytváření osobních kolekcí a virtuálních dokumentů. Uživatelé i přispěvatelé obsahu si tak mohou vytvořit vlastní virtuální knihovnu z agregovaného obsahu a sdílet výsledky své práce se studenty, kolegy a ostatními uživateli.
• Umožňuje jednoduché a pokročilé vyhledávání
• Preferuje komunikaci mezi systémy prostřednictvím protokolu OAI-PMH (umožňuje sklízení metadatových záznamů v digitálních repozitáří)
• Data jsou získávána importem nebo prostřednictvím harvestingu

Odkazy

Doporučená literatura

• CUBR, Ladislav. Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2010. 154 s. ISBN 978-80-7050-588-5.
• CELBOVÁ, Ludmila et al. Archivace webu. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2008. 45 s. ISBN 978-80-7050-562-5.
• BORGHOFF, Uwe M. et al. Long-term preservation of digital documents: principles and practices. Berlin: Springer, ©2005. xv, 274 s. ISBN 3-540-33639-7.
• BOUDA, Tomáš a kol. Elektronické knihy v českých knihovnách. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 74 s. ISBN 978-80-210-6000-5.
• ŽUMER, Maja, ed. National bibliographies in the digital age: guidance and new directions. München: K.G. Saur, 2009. 140 s. IFLA series on bibliographic control; v. 39. ISBN 978-3-598-24287-8.

Související články

• Digitální knihovny
• Digitální fond knihovny
• Digitální knihovny zpřístupňující kulturní dědictví
• Významné komerční digitální knihovny zahraničních nakladatelů
• Digitální knihovny zpřístupňující kulturní dědictví, obecná charakteristika, konkrétní české a zahraniční projekty
• Volně dostupné digitální knihovny s citačními službami v oblasti vědy a výzkumu
• Významné komerční digitální knihovny zahraničních nakladatelů a jejich služby v oblasti vědy a výzkumu a systém CrossRef
• Komerční digitální knihovny zahraničních nakladatelů a jejich služby pro vědu, výzkum a inovace (SpringerLink, Wiley Online, Elsevier) – charakteristika vybraných zástupců
• Repozitáře vysokoškolských prací – charakteristika vybraných zástupců z mezinárodního i národního prostředí
• Citační nástroje v digitálních knihovnách a repozitářích – příklady užití pro hodnocení vědy
• Digitální knihovny v oblasti vědy, výzkumu a inovací – charakteristika vybraných zástupců z mezinárodního i národního prostředí

Klíčová slova

digitální knihovna, digitalizace, elektronické informační zdroje, kulturní dědictví